Kanon

Kanon (2006) - ta závorka je důležitá

Existuje několikero citových vydíraček, které mají za cíl propláchnout vám slzné kanálky a tvrdě si za tím jdou. Namátkou Clannad, Air, Angel Beats! a vpředu mezi nimi Kanon, jenž se po čtyřech letech od prvního zpracování dočkal druhého vydání v rozšířené a upravené verzi, kterou pak charakterizuje právě ta závorka s letopočtem vydání.

Uvedl jsem, že tento typ anime útočí na city a to skoro až nevybíravě. A faktem je, že po hravém přiměřeně legračním úvodu jsem měl jednoznačně pesimistického vývoje na všech frontách plné zuby a skoro jsem se musel přemáhat, abych s tím neseknul. Všechno snad přece nemůže být úplně nalevačku a jedna osudová rána za druhou, to je nějaká úchylárna...

Dobře jsem udělal, že jsem vydržel. Co je na Kanonu skvělé, je totiž fragmentace a časové prolínání děje, což působí záhadně, mysticky i napínavě. A když je člověk v oněch tří čtvrtinách ztracen v pesimismu i v logice, vše se začne úhledně rozmotávat a vyjasňovat, takže výsledek je překvapivě tak racionální, jak bychom už opravdu nečekali. Jak to skončí pro hrdiny, si ale nechám pro sebe...

A proč je to vlastně Kanon? Ne, název není odvozen od žádného brutálního kanónu kdesi na válečném poli, nýbrž od kánonu hudebního, tedy skladby založené na rozvíjení jedné melodie, která v neustálém opakování nabývá na složitosti a (snad i) kráse. Zde přímo zazní ten nejznámější Pachelbelův a je třeba říct, že celý Kanon je v rysech něco jako právě kánon.

Pokud k tomu tedy máte sklony a chcete si zabulit, tady by se to mohlo vcelku snadno podařit a ze zoufalství nad seriálem by to přitom být nemělo.