Dokážu pochopit, že se Lena Dunham potřebovala vypsat z osobních zdravotních potíží. Nerozumím ale tomu, že tak činí formou upjaté Kathryn, která od dalšího dění odrazuje od samého startu. Zbytek party totiž tvoří lidé protivní nebo rovnou nesnesitelní. Jedná se navíc o skupinku tak nesourodou, že si nedokážu představit, že by si ji někdo z diváků dokázal opravdu zamilovat a mohl ji pozorovat i jinak, než jako bizarní sociologický experiment. Posledním hřebíkem do rakve veškerého potenciálu je rozhodnutí obsadit dost možná charakterově nejrozmanitějšího seriálového herce vůbec, tedy Davida Tennanta, do nevděčné role uťápnutého chlapíka s kloboučkem. A i ten, jakkoli se scénáře neustále snaží veškeré mužské osazenstvo tlačit do roviny, kdy obdivují postavu nejprotivnější, tedy protřelou a vyžilou Jandice, zde působí jako snad jediný chlap, se kterým by se člověk mohl alespoň částečně ztotožnit. Díky za to, že se kempovat jelo jenom na jednu sezónu. Tihle táborníci jsou totiž malí lidé - a těm nebude lépe ani postupem času.
David Tennant je tradičně výbornej, ale v tomhle seriálu je ho strašná škoda. Právě on byl jediným důvodem, proč jsem do seriálu šel a nejspíš i důvodem, proč jsem ho dokoukal. Díky bohu má Kempování jen 8 dílů, které trvají dohromady čtyři hodiny a ačkoliv jsem po jejich konci netrpěl pocitem promarněného času, celou dobu jsem si říkal, co je tenhle seriál vlastně zač. Je to bizarní, zvláštní, divné a podivně zvrácené. Postavy jsou hysterické, extrémně nesympatické (až na Tennanta a puberťačky) a neskutečně protivné. Do hlavy tvůrců nevidím, ale absolutně nechápu, jak něco takového může kdokoliv napsat, protože tahle věc opravdu není normální. Ale na ten průměr to docela dá, ačkoliv ani nevím, jakým zázrakem to tenhle seriál dokázal.