Frank: Kdy už se dostaneš k mým kvalitám? Susanna: Já tam ty svoje taky nevidím. Frank: No, já to dělám jako ve škole. Ty těžký věci si nechávám na konec.
Frank: Přečtu ti to. Milý Franku, když si teď chci něco koupit, položím na stůl zlatou partnerskou kreditní kartu. Konečně už nemusím žít s mizerně placeným policajtem, který dělá na střídavý směny a doma nemluví o ničem jiném než o práci. Srdečný pozdrav i od doktora! Tvoje víla. Susanna: Jo, to bolí.
Frank: Prostě dneska nemám svůj den. Susanna: A smím se zeptat proč? Frank: Jo. Koukni. Susanna: Pohlednice? Pěkná... Frank: Od mý bejvalý. Je na Maledivách... se svým... novým amantem. S naším zubařem. Teda... s mým bývalým zubařem.
Susanna: Proč nám Jonas neřekl o té schránce? Frank: Proč? Protože ty peníze si chce nechat. Susanna: Ten kluk? Prosím tě... Frank: Třeba má ňákýho drahýho koníčka!
Frank: Andreo, potřebuju seznam všech známých překupníků, kteří kšeftují s takhle drahými obrazy. No a taky jména aukčních síní a galerií a dalších kupců, které by mohly ty mazanice zajímat. Andrea: A máš ještě něco? Frank: Jo. Mizernou náladu.
Andrea: Mhm, jen se koukejte, od toho byste se mohli učit. Hotte: Pche, kdybych byl o dvacet let mladší. Dieter: A o dvacet kilo lehčí, tak by se na tebe všechny lepily, Hotte.
Susanna: Kdybys toho chlapce nezastrašil, tak by se určitě rozpovídal. Frank: Jóóó, kdyby rostly na stromech ryby, nemusely by býti rybníky. Doufám, že si ten kluk teď užívá s tvojí kreditkou a telefonuje si z tvýho mobilu o přesnej čas do Číny.
Susanna: Vy jste blázen, vy jste naprostej blázen. Frank: Já? To vy jste pořád ječela na plnej plyn. Susanna: Já doufala, že zabrzdíte! Vždycky přesně děláte naprostej opak toho, co vám řeknu. Frank: No, já taky myslel, že to nevyjde...
šéfová: Jak vidím, už jste se seznámili. Frank: Seznámili? No... Susanna: Pan kolega se mi snažil dostat k tělu, ale jeho ctěné jméno zatím bohužel neznám.