Ben: Pane Bremere? Dobrý den, Jäger. Semir: Dobrý den. Jsme z dálniční policie. Bremer: Ti instruktoři jízdy? Přebíráte ten případ? Ben: A koho jste čekal? Bremer: Rozhodně ne šrotový krále z A4 Jägera a Gilkana. Semir: Gerkhan.
Tacho: Debil Bruno. Ben: Kdo je to? Turbo: Vrchní komisař Frank Bremer z protidrogového. Náš třídní a největší kretén pod sluncem. Semir: Hele, Turbo. Trochu víc úcty k vyučujícím. (Později po rozhovoru s Bremerem.) Bremer: Tak to nezvorejte a informujte mě. Jäger a Gilkan, to snad není pravda. Semir: Co je to za debila? Ben: No! Trochu úcty k vyučujícím!
Ben: Myslíš, že by tam Andrea mohla přihodit i nějaký moje oblečení? Semir: Proč ne? Ben: Ale jemně, na 30° a světlý a tmavý zvlášť. Semir: A víš co? Na 90°, abych je mohl nosit i já. Ben: Tak to by je musela vyprat na 250°, prcku.
Ben: Už by to chtělo nějaký plán, jinak je s náma amen! Semir: Zkusíme plán B. Ben: Plán B? Vždyť nemáme ani plán A! Semir: Plán A byl les. Plán B musíme teprve vymyslet.
Ben: Co třeba houpacího koně? Semir: Toho už má. Ben: Tak autodráhu. Já ji mám doma a je naprosto super. Jasně koupím jí autodráhu! Semir: Bene, mojí dceři jsou dva roky. Ben: No já myslel, že bychom si s ní hráli my.
Ben: Poslyšte, nenudí vás to, plácat se celý roky po stejný dálnici sem a tam? Semir: To je věc zvyku. Ben: U LKA jsme měli každý den akci. Semir: Fakt? Vzrůšo. Ben: Jo, tam se pořád něco dělo. Semir: Však si zvyknete. My tady jen cvrnkáme kuličky. (Vrtulník nad nimi sestřelí dvě auta z kolony.) Ben: Sakra! Tohle nejsou kuličky!