Kodaňský kovboj
(Copenhagen Cowboy)
Tohle nemá žánrovou kategorii...
Tak tohle byl extrémní bizár, a nevím, jestli větší hned v počátku v Pilotu, nebo až ve finále. Spíš obojí... Jako kdyby ho natáčel někdo, kdo se záměrně snaží udělat každou jednu minutu absolutně nesrozumitelnou. Tenhle seriál zkrátka mluví jiným jazykem nejen reálně, ale i metaforicky. Ale paradoxně mě docela bavil.
Miu je hodně divná, ne úplně vzhledově, takových klukovských hereček je hodně, ale prostě člověk neví, jestli je ufonka, čarodějka nebo jen nějaký hype prodejců s lidským masem. A i ostatní postavy jsou prazvláštní, hlavně ta divná upírská rodina. Dánsko tu ze sebe nemá nic dánského a celková atmosféra je jako hodně špatné drogové opojení v 80. letech. Začátek u nějakého slovinského gangu byl docela bizár sám o sobě, ale bylo jasné, že se proti ní ta panička otočí. Nemyslel jsem, že by skutečně věřila ve smůlu, ale spíš, že jí nebude chtít platit, ale ona byla vážně ezoterická. Čínská restaurace byla už docela dobrá, ale zkrátka Dánové jsou evidentně mafiáni každým coulem, takže ani tam se to tomu nevyhlo. No a kamarád právník a prodej drog, to už byla třešnička na dortu. Tohle vše bych snesl a docela by mě to i bavilo, ale to finále? Tam jsem doopravdy nerozuměl ani jedné jediné scéně... Nicméně něco do sebe to mělo, ani nevím, co konkrétně mě upoutalo, ale něco jo. :P
Kodaňští kovbojové nejsou pro každého
Tak to je artovka, jak vyšitá. Těžce uchopitelná, pokud se nenaladíte na mozkové závity tvůrců seriálu. Story o „mimozemšťance“ aneb dívce s nadpřirozenými schopnostmi, jenž je záměrně i tak stylizovaná a zaplete se s podsvětím v Kodani, v podstatě tahá diváka za nos (např. při zabíjení jednoho vazouna, kdy ho ubodávají x ranami, nevystříkne ani kapka krve). Děj je pomalý, s hodně kroužící kamerou, převážně zleva doprava a navozuje částečně psychedelický pocit. Se scénami si režie hraje dle potřeby, takže vidět hlavní postavu Miu si lehnout a vzápětí podpalovat dům, bez jakékoliv návaznosti, je tady podstatou vypravěčského schématu. Mysticismus, jenž provází Miu, zabředává do bahna zločineckých scén a postav, kdy některé z nich se chovají jak prasata, takže úplně stejně chrochtají a ryčí. Dialogy a herectví jsou úsporné, obrazové vyjádření je o něco důležitější a jednotlivé figurky příběhu jsou vykresleny na výbornou. Po 2 a půl epizodě jsem si musel trochu oddechnout, abych se v příštích dnech na seriál dodíval a pokusil se zjistit, zda je tak dobrý a něco jsem nepochopil, nebo nejsem naladěný na tu správnou frekvenci. Nakonec jsem se dodíval a musím uznale pokývat hlavou nad odvahou Netflixu dát něčemu takovému zelenou. Mně tato podívaná pročistila mysl a odpočinul jsem si od hromady víceméně rutinní tvorby, byť se fanouškem Kodaňských kovbojů nestanu.