Lubor Šnajdr: Co dělá Bouček? Libor Repelent: Přesvědčuje kontrolu z Unie, že v Brně mají metro. Šnajdr: Jak to dělá? Repelent: No, vzal je do Vídně a vyměnil pár nápisů.
(Libor volá na loď. Hovor přijme nahá Agáta.) Libor: To je dost. Už jste tam konečně… všichni? Agáta: Karel není ve skladu, René se nedívá na hvězdy a Petr není na záchodě. Někam si odskočili. Vůbec tu nejsou, ale určitě nešli nikam daleko a brzo se vrátí. Libor:(udiveně) Proč jste nahá? Agáta: Když jsem nahá, tak se pak muži obvykle míň zlobí.
(Při videohovoru s polskou posádkou jsou na obrazovce vidět čtyři muži a pes.) René Hejl: Vy jste tam čtyři a pes? kapitán polského raketoplánu: Jistě. My Poláci jinak necestujeme.
Šnajdr: No, konečně. tajemník Repelent: Promiňte, promiňte. Šnajdr: Libore, co to je? Pošlu vás obstarat blbej vysokoškolskej diplom a vám to trvá čtyři hodiny? tajemník Repelent: Já vím, ale když ono jak je ta slečna Agáta modelka... Šnajdr: No, kdypak tohle zrovna vadí?
(Ministr Šnajdr telefonuje se svou přítelkyní.) Šnajdr: Ale jak nemám dost rád? Prostě mě nic nenapadá. (Vzhledem k situaci jej napadne básnička.) Lubor Šnajdr: Olinko? Vím... „Políbím ti, Olinko, křidýlko i stehýnko.“ Nelíbí? Jakože to není dobrý? No tak, když to není dobrý, tak si polib prdel.