závěrečné motto epizody: Existujeme v čase, postupujeme kupředu skrze okamžiky našeho života. Okamžiky, které jednou prožity, nedají se prožít znova... anebo dají?
závěrečné motto epizody: Možná nikdy neunikneme úplně zvířeti, kterým jsme kdysi byli, ale rozumem a srdcem můžeme bojovat za to, abychom zůstali lidmi.
závěrečné motto epizody: Míru můžeme dosáhnout jen když si uvědomíme, že to, co nás s našimi nepřáteli spojuje, je významnější než to, co nás vzájemně rozděluje.
závěrečné motto epizody: Válečné rány jsou hluboké. Jdou napříč generacemi. Dokud ale budou mezi námi lidé, v jejichž srdci je více lásky, než nenávisti, je stále naděje na uzdravení.
závěrečné motto epizody: Ve věčné snaze člověka dosáhnout spásy může přílišné zaujetí vědou nebo náboženstvím být právě tím, co mu nakonec zabrání spatřit stvořitele.
závěrečné motto epizody: Říká se, že naše vztahy se prohlubují tím, jak tajemství ustupují pravdě. Ale také se říká, že některé kameny je lépe neobracet.
závěrečné motto epizody: Tytéž schopnosti, které nás činí jedinečnými, nám mohou také zabránit v tom, abychom se změnili, i kdyby to měla být změna k lepšímu.
závěrečné motto epizody: Náš život určují naše rozhodnutí, zvolené cesty, prozkoumané světy. Jakmile se ale závazně rozhodneme, už se nemůžeme vrátit a vybírat si znovu. Nebo můžeme?
závěrečné motto epizody: S každou novou generací znovu vzplanou naděje na lepší budoucnost. Ale dokud nesetřeseme okovy nenávisti, zůstaneme zajatci vlastní nevědomosti.
závěrečné motto epizody: Naše neúprosné směřování ke smrti určuje náš život tím, že dává význam každému bdělému okamžiku. Ale jak nás to změní, až nás osud odejmou z rukou božích a vloží ho do rukou nás samotných.
závěrečné motto epizody: Když se posmíváme tomu, čemu nerozumíme, může se stát, že až příliš pozdě poznáme, že trestem za takovou aroganci, je naše zkáza.
závěrečné motto epizody: Ve snaze změřit hloubku naší psychické výdrže se může stát, že se vybičujeme až k bodu zlomu a přitom zničíme svět, který jsme se snažili chránit.