(Pan Hill, šéf ochranky, zjistil, že se Robert vypařil do nebezpečí ulic sám a bez ochranky, aby našel Jaspera.) James Hill: Horší už to tu snad ani být nemůže. (Vstoupí do sálu, kam Eleanor i přes Robertův výslovný zákaz přivedla nespočet lidí z venčí. Po pár vteřinách zaraženě vyjde.) Tak může.
(Rosie odstřelila na Eleanořin příkaz zámek. Rána jak z děla.) Rosie:(spokojeně) Tohle jsem vždycky chtěla vyzkoušet. Sara Alice:(nahlas) Slyší teď někdo? Willow: Hezky, prcek je teď kvůli tobě hluchej. Eleanor: Saro Alice, chceš udělat přespávačku? Sara Alice:(nadšeně) Jasně! (Willow překvapeně vykulí oči.) Eleanor: Vidíš, nic jí není.
Sara Alice: Jsou tu. Eleanor: Kdo? Robby a Jasper? Sara Alice: Ne. Zombíci. Willow: Museli si všimnout světla z generátorů. Sara Alice:(smutně) Nebo ucítili naše mozky.
(Výpadek proudu uvěznil Helenu ve sklepě. Najednou se za ní objeví Cyrus.) Helena: Kdokoliv! Pomoc! Cyrus: Je zamčeno. (Helena se lekne.) Helena: Sakra, Cyrusi! Ty vypadáš jako strašidlo i za světla! Co tady děláš? Cyrus: To samé, co ty. Přišel jsem se opít. A šlo mi to dobře, než jsi začala mlátit do dveří. Helena: Tak mi je pomoz otevřít. Cyrus: Nemožné. Vypadl proud a zámek je na elektriku. A bez elektřiny by ty dveře neotevřelo ani stádo nejoblíbenějších koní Kateřiny Veliké. (Za Cyrusem se objeví Helenina matka, velkovévodkyně.) Velkovévodkyně z Oxfordu: Takže jsme uvízli? Cyrus:(nadskočí leknutím) No do prdele! A to sis myslela, že já vypadám jako strašidlo.