Kravička Henrietta

Jediná kráva s chápavým ocasem

Henriettu (opravdu nechápu ten překlad) znám jako Lízinku ze tří půvabných knížek pro mrňousky. Když jsem tedy zjistila, že existuje i jako seriál, neváhala jsem.

Bohužel jsem neviděla ani jeden z knižních příběhů, ale i tak mě Henrietta moc baví. Líbí se mi celkové vlídné vyznění - chápavá farmářka, optimisticky založená, zvídavá, i když někdy trošičku troubelatá Henrietta, ostatní zvířata (zvlášť slepice a kuřata jsou skvělé). Příběhy vlastně nemají žádného zloducha nebo záškodníka, přesto jsou zápletky celkem zajímavé.

Moc mě baví, jakou škálu emocí dokáže kravička vyjádřit jen pomocí kukuče, postoje, bučení a dalších zvuků. Její eskapády jsou jemně humorné a nezřídka obsahují i solidní pointu.

Je to jiný styl humoru, než známe z českých večerníčků, ale mně tenhle dětštější a svým způsobem čistý pohled na svět prostě sedl. A protože se mi líbily ilustrace v knížkách, líbí se mi i výtvarná stránka seriálu.

Je mi jasné, že tohle uspořádání, kde všechna zvířátka žijí na farmě svorně a bezstarostně – zjevně je to jen rostlinná farma :) – je těžká utopie, ale je to koneckonců pohádka. I proto se bavím nad Henriettiným ocasem, ta ho má šikovnější než já ruku (levou určitě a mnohdy i pravou). Je to zkrátka jediná kravička na světě s chápavým ocasem a věřím, že malým dětem bude podobně sympatická jako mně.