Po oslavách Čarodějnic je u příměstské chatařské oblasti nalezeno potlučené tělo dívky v bezvědomí. Není jasné, jestli šlo nehodu či zločin, navíc vyšetřovat kohokoli po tak bujaré noci je mimořádně obtížné.
(Servírka pomůže Oliveru Hajnovi a Tomáši Benkovskému s detaily.) Hajn: No já to říkal. Začínat se má vždycky v hospodě... Dycynky. (Oliver se podívá na servírčino pozadí.) Hajn: A někdy tam i končit...
(Ivan Tomeček, Tomáš Benkovský a Oliver Hajn museli jít několik km lesem, aby se dostali do chatařské osady. Vrací se a dohadují se o tom, kdo dojde zpátky pro auto. Tomeček nasedá do auta místních policistů.) Tomeček: Vezmu ho do Prahy, ať s ním zkusí sestavit portrét tý Dany. Možná už ji taky bude někdo shánět... A vy zkuste ty Procházkovi. Hajn:(vyděšeně) Pěšky? Tomeček:(Povzdechne si.) No tak si střihněte, kdo pro to auto skočí, no. (Benkovský s Hajnem se na sebe podívají.) Hajn:(rozčileně) No já jsem do lesa chodit nechtěl! Jsou to tři kiláky! Benkovský: Výbornej nápad, já se projdu rád. Hajn: No já ne. Víš co? Tak pro něj skoč. (Podává mu klíče od auta.) Benkovský:(Vezme klíče.) Měl bys jít se mnou, děláš chybu, podívej, jak vypadáš. Hajn: Tak já budu běhat tady kolem chaty, jo? Benkovský: To ti vůbec nevěřim. Tomeček:(Směje se.) Pánové, jako malí, jako malí. Normální třetí bé.
Oliver Hajn: Mělo to auto ještě něco podle čeho by se dalo poznat? nemocniční zřízenec: Jako co? Oliver Hajn: Já nevim. Něco navíc. Třeba samolepky. nemocniční zřízenec: To jsem si nevšim. No, ale konec SPZky byl 007. Ještě jsem si říkal, že na Bonda moc nevypadá. Oliver Hajn: No aspoň něco. Proč jste to neřek hned? nemocniční zřízenec: Jste mě zaskočil tou samolepkou. Oliver Hajn: Aha.
Ivan Tomeček: Co ty holky? Daniel Mikeš: No, ty byly v pohodě. Akorát ta jedna začala trošku hysterčit, když jsme se porvali. Oliver Hajn: No, to je jasný, že jo. Jsou pitomý. Nechápou, že když někdo někoho pobodá, že to je sranda.