Pražské Záběhlice vypadají jako vzor starosvětského poklidu i s partičkou štamgastů, kteří se scházejí na šipkový turnaj v místní hospodě. Podivná sebevražda starého lichváře ale odstartuje sérii konfliktů a násilí, při níž se ukáže, že za fasádou spořádanosti dřímají mnohem dravější finanční podnikatelé, ale také staré dluhy a nevyřízené účty. A tak procházejí dávná a zdánlivě nezlomná přátelství zásadní zkouškou.
(Oliver se opije v hospodě a dva kolegové ho přivezou na oddělení.) Oliver: Dobrej večer. (Svalí se na gauč.) Ivan: Doufám, že tady už není šéfová. Ruda: Odešla v pět. Ivan: Jo. (na kolegy) Díky. Oliver: Se vomlouvám, to je služební vopice. Ivan: Já mu jdu udělat smrťáka. Ruda: Ivane, počkej. Ty daktylky – víš co, vzpomněl jsem si na tu vykradenou Kohoutkovic drogerii. Víš, místní kriminálka chtěla usvědčit Červeňákovi, vzala – aby vyloučila podezření – otisky i Kohoutkovým. No, a Kohoutkovi si přece taky půjčovali. Možná, že by v těch otiscích mohla být nějaká shoda. Ivan: No, tak až budeš vědět něco konkrétnějšího, tak se ozvi. Tenhle bourák už dneska dopátral. (Oliver spadne z gauče.)