Kriminálka Anděl

(Ivan mluví s Emilem Machem o způsobu smrti.)
Emil Mach: Pitva teprve bude, ale už po prvním ohledání je zřejmý, že k násilí nedošlo.
Ivan: Chcete říct, že dobrovolně vlezla do vzduchotěsnýho trezoru?
Emil Mach: No, dobrovolně asi ne...

(Oliver a Tomáš prohledávají byt oběti.)
Oliver: No, tak to vypadá, že naše mrtvá bydlela sama.
Tomáš: Proč myslíš?
Oliver: (ukáže na sušák s prádlem) Vidíš tady nějaký trenky?
Tomáš: Mohla to být lesba. (vezme ze skříňky knížku a čte) Nezapomeňte, že není podstatné, jak bude Váš ideální partner vypadat.
Oliver: (dívá se na prádlo) Nene, tyhle podprdy podpíraly stejný kozy. Takže sama.
Tomáš: (pokračuje ve čtení) Účelem této knihy je naučit vás rozpoznat vaši vnitřní krásu.
Oliver: No, tohle já holkám říkám vždycky.
Tomáš: Jo? A čím to, že od tebe vždycky zdrhnou? (směje se)
Oliver: Ale až ráno.

(Kriminalisté ohledávají tělo ženy udušené v trezoru.)
Ivan: Jak se to stalo?
Tomáš: Udušení. Má to na svědomí tenhle vzduchotěsnej trezor. Teda, tvrdí náš novej kolega, zkušenej kasař...
Oliver: Tak ho sebereme, ne?
Emil Mach: Jo, to je dobrý... (směje se)
Ivan: Nevypadá to, že by tam vlezla sama.
Emil Mach: No to asi ne...
Oliver: Tak třeba hráli po práci na schovku.
Tomáš: No, tak v tom případě se jim někam schovala i měsíční tržba.
Ivan: Kolik to bylo?
Tomáš: Podle vedoucí asi milion.
Oliver: Vedoucí... to je ta ubrečená ženská vepředu?

(Oliver a Tomáš vyslýchají šéfkuchaře.)
Oliver: Ty vole, to sis ani nevšiml, že ti v kuchyni chybí nůž?
šéfkuchař: Já ani nevím, že byly tři.
Oliver: Vždyť jsi šéf!
šéfkuchař: Chára občas něco dokoupil, ale já jsem zvyklej na svoje nože.
Oliver: No dobře no... Dáme si něco malýho. Tlačenku?
Tomáš: No, tak to by šlo.
šéfkuchař: To radši ne. Dejte si matesy, ty přivezli včera.
Tomáš: (směje se) Tak dvakrát.

(Karel Benkovský ukazuje těla obětí Ivanovi.)
Benkovský st.: Ale tady to vypadá, jakoby ten nůž nezabodl dost hluboko, a jakoby měl...
Ivan: ...rozdvojenou čepel. Jako hadí jazyk.
Benkovský st.: (překvapeně) Vy už ten nůž máte?
Ivan: No, tak ještě ne tak úplně, ale musím říct, že máš všímavýho kluka.
Benkovský st.: Tak doufám, že si toho všimne i na výplatní pásce.

(Ivan, Oliver, Tomáš a Ruda se dohadují o motivu vraždy jedné z obětí.)
Ivan: Ale proč by Chára tu ženskou zabíjel?
Oliver: Vzal to při jednom.
Tomáš: Umřel minimálně o dvě, tři hodiny později. Takže ji by musel zabít jako první. Proč?
Ruda: Volal jsem k tý Palečkový do práce. Byla prodavačka, a včera měli inventuru, takže šla domů o tři hodiny dřív než obvykle.
Tomáš: Že by vrah čekal v chatě na Záhoře a ona mu vlezla do rány?
Oliver: No, tak odedneška dodržuju pracovní dobu, slibuju.

(Svědek podává výpověď.)
svědek: Ale to Volvo mělo SPZku. 2A82563.
Oliver: (uznale) To si zapisujete každý auto?
svědek: Jó, i to vaše.

(Kriminalisté najdou auto v rokli. Na místo přijíždí soudní lékař Karel Benkovský.)
Benkovský st.: (na Ivana a Olivera) Hej! Pánové, no – kdo mně pomůže?
Ivan: Jéžišmarjá... Tak já ti tam pošlu šerpu. (Poplácá Olivera po rameni.)
Oliver: Jako já, jo?
(Oliver jde k Benkovskému, vezme mu tašku a jistí ho, aby nespadl.)
Benkovský st.: Nastav hřbet. (Chytí se ho.) Tak, pojď.
Oliver: Za to bych měl dostat příplatek...

(Oliver se opije v hospodě a dva kolegové ho přivezou na oddělení.)
Oliver: Dobrej večer. (Svalí se na gauč.)
Ivan: Doufám, že tady už není šéfová.
Ruda: Odešla v pět.
Ivan: Jo. (na kolegy) Díky.
Oliver: Se vomlouvám, to je služební vopice.
Ivan: Já mu jdu udělat smrťáka.
Ruda: Ivane, počkej. Ty daktylky – víš co, vzpomněl jsem si na tu vykradenou Kohoutkovic drogerii. Víš, místní kriminálka chtěla usvědčit Červeňákovi, vzala – aby vyloučila podezření – otisky i Kohoutkovým. No, a Kohoutkovi si přece taky půjčovali. Možná, že by v těch otiscích mohla být nějaká shoda.
Ivan: No, tak až budeš vědět něco konkrétnějšího, tak se ozvi. Tenhle bourák už dneska dopátral.
(Oliver spadne z gauče.)

(Oliver a Tomáš jdou vyslýchat pražské prostituty kvůli informacím o oběti. Tomáš si cestou koupí cigarety.)
Oliver: Ty kouříš?
Tomáš: Ne, ale bez cigaret se jich nebudu ptát na voheň.
Oliver: Ty si fakt myslíš, že ti uvěřej teplýho tatíka, kterej shání kunčafta?
Tomáš: Takhle mám mnohem větší šanci, než když je budu obcházet jako policajt.
Oliver: Hm, se uvidí. Gumu sis koupil?
Tomáš: S jahodovou příchutí.

(Servírka pomůže Oliveru Hajnovi a Tomáši Benkovskému s detaily.)
Hajn: No já to říkal. Začínat se má vždycky v hospodě... Dycynky.
(Oliver se podívá na servírčino pozadí.)
Hajn: A někdy tam i končit...

(Ivan Tomeček, Tomáš Benkovský a Oliver Hajn museli jít několik km lesem, aby se dostali do chatařské osady. Vrací se a dohadují se o tom, kdo dojde zpátky pro auto. Tomeček nasedá do auta místních policistů.)
Tomeček: Vezmu ho do Prahy, ať s ním zkusí sestavit portrét tý Dany. Možná už ji taky bude někdo shánět... A vy zkuste ty Procházkovi.
Hajn: (vyděšeně) Pěšky?
Tomeček: (Povzdechne si.) No tak si střihněte, kdo pro to auto skočí, no.
(Benkovský s Hajnem se na sebe podívají.)
Hajn: (rozčileně) No já jsem do lesa chodit nechtěl! Jsou to tři kiláky!
Benkovský: Výbornej nápad, já se projdu rád.
Hajn: No já ne. Víš co? Tak pro něj skoč. (Podává mu klíče od auta.)
Benkovský: (Vezme klíče.) Měl bys jít se mnou, děláš chybu, podívej, jak vypadáš.
Hajn: Tak já budu běhat tady kolem chaty, jo?
Benkovský: To ti vůbec nevěřim.
Tomeček: (Směje se.) Pánové, jako malí, jako malí. Normální třetí bé.

Ivan Tomeček: Ve skladu toho hotelu jsme našli takový zásoby načerno vyrobený kořalky, že by to vystačilo na půlku Prahy.
Dagmar Kopecká: Taky mi major Novotný vřele děkoval. Prý už léta nelil tolik alkoholu do záchodu.

Oliver Hajn: A klíčky jste nechal v zapalování jako tady u toho auta?
Jaroslav Bílek: Sem nikdo nechodí. Já když mám rozdělanej auťák, tak to takhle dělám vždycky. Do včerejška se tady nic neztratilo.
Oliver Hajn: No jasně. Tady se přece nekrade. Maximálně tak někoho odstřelit na poště?

Karel Benkovský: Vydejcháš to?
Tomáš Benkovský: Nemám s tím problém.
Karel Benkovský: No vidíš, člověče a já čím jsem starší, tak s tím mám problém.

Ivan Tomeček: (nad bulvárními novinami) Teda já vůbec nevim, proč se s něčim vlastně vyšetřujeme, když v tomhle plátku stejně věděj všechno nejlíp.

Oliver Hajn: Jak vypadal ten chlap?
Bartoš: (přemýšlí, podívá se na Olivera) Asi jako Vy. Takovej malej, plešatej, akorát hubenější.
(Tomáš Benovský se usměje.)

Milan Horák: Tak jak jste s tím případem daleko?
Ivan Tomeček: No právě teď bysme si potřebovali promluvit s jednim podezřelym.
Milan Horák: A já vás zdržuju, že jo?

Oliver Hajn: Mělo to auto ještě něco podle čeho by se dalo poznat?
nemocniční zřízenec: Jako co?
Oliver Hajn: Já nevim. Něco navíc. Třeba samolepky.
nemocniční zřízenec: To jsem si nevšim. No, ale konec SPZky byl 007. Ještě jsem si říkal, že na Bonda moc nevypadá.
Oliver Hajn: No aspoň něco. Proč jste to neřek hned?
nemocniční zřízenec: Jste mě zaskočil tou samolepkou.
Oliver Hajn: Aha.

Oliver Hajn: Tohodle chlapa jste tady neviděl?
barman: Jo, byl tady včera. Víte, takovýhle lidi sem moc nechoděj. Měl voblek a tovýto.(naznačí rukama)
Oliver Hajn: Motýlka? Si splet lokál.

Oliver Hajn: Takže vy tvrdíte, že to auto vám přivez neznámej člověk a nic za to nechtěl? Pane Majere, vy jste asi v Arabele vyprávěl pohádky, ne? No, tvrdit můžete, co chcete.

Milan Horák: Tak jak to vypadá?
Ivan Tomeček: No, zatím máme dvě verze.
Milan Horák: Prosím tě, máte už nějakou stopu ohledně toho filmu? Volala mně ta producentka, pištěla, že se málo snažíte. Neni trochu hysterická?
Ivan Tomeček: Trochu, jo? Říkal Oliver, že během pěti minut chtěla dvakrát někoho zabít.

Ivan Tomeček: Prej jste ji vobtěžoval.
Janský: Jsem se chtěl jenom seznámit.
Ivan Tomeček: Jenže u vás má to seznamování většinou soudní dohru, pokud vim.
Janský: Vidím, že vás pan plukovník Horák informoval. Že ho zdravim. Je tam?
Ivan Tomeček: Poslyšte, vy jste tady vod toho, abyste vodpovídal na votázky.

Oliver Hajn: To by bylo asi blbý vyhlásit celostátní pátrání po psovi? Ne, počkej. Najdeme psa, máme vraha.
Tomáš Benkovský: A pes to dosvědčí? Za buřta?

Jana Chládková: A jak to, že tam nikdo neslyšel žádnou střelbu? No tlumič ta pistole nemá, ne?
Tomáš Benkovský: Ani mít nemusí. Mohl použít náhradní tlumič, třeba bochník chleba, ten prej tlumí dokonale.
Oliver Hajn: No jasně a Karas ho pak z hladu sežral.
(Tomáš Benkovský se směje.)