Oliver Hajn: Patentová kancelář. Tam jsem nikdy nebyl. Tomáš Benkovský: Co bys tam dělal? Tam choděj lidi, který maj nápady. Oliver Hajn: Blbečku, já dělal v mládí pořád nějaký pokusy. Tomáš Benkovský: Tak proto už nemáš vlasy?
Oliver Hajn: Pane Řího, proč jste lez Karasovi do tašky? bezdomovec Říha: Nebudu mluvit bez svého právního zástupce. Oliver Hajn: Aha. A kdo je váš právní zástupce? bezdomovec Říha: Můj právní zástupce je advokát. Oliver Hajn: Pane Řího, nemáte ani vobčanku, natož advokáta. bezdomovec Říha: Já mam svý papíry v pořádku. Oliver Hajn: Jo? Měl jste u sebe akorát tramvajenku. Dva roky prošlou. To se nedá považovat za doklad.
Ivan Tomeček: Můžete mi říct, co tady všichni ty lidi dělaj? Kapitán Jelínek: Přišli sami. Hned, jak to auto támhle Pepa Kučera našel. Ivan Tomeček: A co ty zbraně? Kapitán Jelínek: Klid, ty jsou legální. Tady jsou skoro všichni chlapi myslivci. Oliver Hajn: Taky si rádi vystřelej i mimo sezónu.
Tomáš Benkovský: Budete se stěhovat? Ctirad Kubíček: Rozvádíme se. Tomáš Benkovský: Aha. Ctirad Kubíček: Prosím. Všechno jsem rozdělil napůl. Celý byt. Oliver Hajn: I záchod? Ctirad Kubíček: Na ten jsem vypracoval harmonogram. A stejně tak na kuchyni a koupelnu. Prosím.
Ivan Tomeček: Stejně nikdy nepochopím, že při rozkladu vnikne tolik plynu, že to vytáhne to tělo nahoru i s metrákovym železem. Karel Benkovský: Boží zákon porušit lze. Zákony fyziky ne.
Ivan Tomeček: Co ty holky? Daniel Mikeš: No, ty byly v pohodě. Akorát ta jedna začala trošku hysterčit, když jsme se porvali. Oliver Hajn: No, to je jasný, že jo. Jsou pitomý. Nechápou, že když někdo někoho pobodá, že to je sranda.
Tomáš Benkovský: No, a právě takový auto má Petrák. Oliver Hajn: Tak jsem se ho jenom zeptal, kde byl v době vraždy. A von hned začal prskat. Milan Horák: A co jste mu řek předtím, než začal prskat? Oliver Hajn: No, ať neprská.
(Ve výslechové místnosti.) Martin Houdek: To byla jenom taková hra. Tomáš Benkovský:(s úsměvem) Jo, hra. Mhm. Martin Houdek: Legrace. (v pozorovatelně) Ivan Tomeček:(k Janě Chládkové) Srandu si dělá spíš von z nás.
Tomáš Benkovský: Pane Bončaji, je to jednoduchý. Když nebudete mluvit, propustíme mladýho Janáka. Bez vašeho svědectví na něj nic nemáme. Jiří Bončaj: To mě jako vydíráte? Tomáš Benkovský: Ne. (k Janě Chládkové) Ty pana Bončaje vydíráš? Jana Chládková: Já? Ne. Tomáš Benkovský: Vidíte, nikdo vás nevydírá.
Tomáš Benkovský: Co máte proti Bončajovi? Rudolf Janák: Proč bych proti němu měl něco mít? Tomáš Benkovský: Protože jste ho sháněl tak usilovně, že jste přitom zlomil dva prsty panu Hýkovi a když jsme vás chytili, tak jste vohrožoval Bončaje nožem.
Tomáš Benkovský: Nechcete už konečně začít vypovídat? Rudolf Janák: Jenže já už vám všechno řekl včera. Tomáš Benkovský: Tak to řekněte ještě jednou. Rudolf Janák: To je jak u blbejch.
Oliver Hajn: Kam ten spěch? Rudolf Janák: Na vlak. Tomáš Benkovský: Tak ten už ti ujel. Ten další pojede až za pět let. Rudolf Janák: To asi dřív, kamaráde. Můj právník se učil líp než ty. Tomáš Benkovský: Jo? Měl vyznamenání? Rudolf Janák: To bys koukal.
Ruda Uhlíř:(k Ivanu Tomečkovi) Hele, jestli tu knížku nechceš, tak já bych si jí vzal. Teda jako pro tátu, von má za chvíli narozeniny. Tomáš Benkovský: No tak to mu uděláš určitě velkou radost. Oliver Hajn: Aspoň bude vědět, co má dělat v pelíšku.
Martin Záleský: Jo, Davida jsem nesnášel. Ale nikdy bych mu neublížil. Kvůli mámě. Viděl jste, co to s ní udělalo. Tohleto, to bych si na triko nevzal. Ivan Tomeček: A co ty dva Ukrajinci? Ty jste jen tak přemlouval, aby ho vzali do tanečních nebo co?
Jaroslav Bílek: Ale v jedenáct tam ještě bylo. Tomáš Benkovský: Co kde bylo? Jaroslav Bílek: No to auto. Ivan Tomeček: Jste si jistej? Jaroslav Bílek: Tak dělal jsem na tom celý dopoledne. Přece nebudu dělat na autě, který tam neni.
Oliver Hajn: Hele, ten Holý mohl bejt u tý Gumový hlavy klidně štamgast. Tomáš Benkovský: No jasně a chodil tam balit mladý rokerky. (Oba se tomu zasmějí.) Oliver Hajn: No to máš pravdu, s tim motýlkem u krku asi těžko.
Ivan Tomeček: Ty svědkové jsou kde? Kapitán Jelínek: Už jsem s nima mluvil, nic neví. Chlap s kuklou a pistolí, všechno. Jo a mluvil do měniče hlasu. No to je taková věc, dáte si to před pusu a mluvíte jako chlap, ženská, příšera. Ivan Tomeček: Já vim, co to je měnič hlasu.
Tomáš Benkovský: A uvědomujete si, že jestli David ten zločin spáchal a vy ho kryjete, můžete bejt obžalovaná ze spolupachatelství? To je několik let nepodmíněně. Sýkorová: Já to tušila, že jste všichni stejný. Policajti. Víte, co vy umíte? Vy umíte jenom blbnout lidi, vyhrožovat a lhát! Nazdar! Tomáš Benkovský: Příjemná paní.
Tomáš Benkovský: Jak dopadly stěry? Oliver Hajn: Žádný povýstřelový zplodiny ani u jednoho z nich. Tomáš Benkovský: Mohli mít rukavice. Oliver Hajn: Jasně, taky kožich a kulicha a pak se šli vosprchovat. Tomáš Benkovský: No to se právě nešli. Tak si to užij.
Lída: Víš, co by mě zajímalo? Co řekneš Ludvíkovi, až za tebou za pár let přijde, že chce bejt fotbalista. Jana: No, tak to mu asi poprvý v životě nařežu.
(Ruda viděl poprvé mrtvolu a utekl zvracet.) Tomáš: Lído, nemohla bys za ním? Dík. Emil: Jo, Lidunko, buď tak hodná, ať mi to tady nekontaminuje. Jo? Lída: Jasně. Tomáš: Tak víš co, v kanclu by mu bylo líp, že jo? Emil: Jo, to je jasný, ale zase takhle si může ulevit od paní Beránkový, ne? Na čerstvým vzduchu, v krásným prostředí.