Oliver: Hele, víte co? Jeďte se tam podívat. Lída: Jako teď v noci? Oliver: Jako teď ráno. Za chvíli bude svítat. Tomáš: Tak jestli... Oliver: Bez komentáře.
Tomáš: S tím mořem je to asi pravda. Lída: Já nelžu, většinou. Ty jo? Tomáš: Já taky ne, většinou. Jenom v sebeobraně. To víš, tátova výchova, stará škola.
(Oliver si stáhl seminárku z internetu.) Jana: Četl jsi to? Oliver: Jo, prolít jsem to, jasně. Jana: Již sedmým rokem pracuji jako učitelka v mateřské školce, kam jsem nastoupila po mateřské dovolené. Tohle ti asi nikdo neuvěří. Oliver: Hm. Tu mateřskou jsem přehlíd.
(Oliver dostal za úkol analyzovat kresbu.) Oliver: No Rudo, od renomovanýho analytika bych čekal odbornější rozbor. Ruda: Tak klidně to moh taky nakreslit nějakej starší retard. Oliver: Ty vole, zadání bylo dětská kresba.
Tomáš: Dneska nejsi v cyklistickým. Emil: Ne, ne, ne. Dneska ráno bylo hrozně sychravo. Jsem se bál, že bych mohl prochladnout. Z toho se dá umřít, normálně.
(Oliver hlídal Ludvíčka a ten se rozbrečel.) Jana: Můžeš mi to vysvětlit? Oliver: Prosím tě, nehysterči. Náhodou ho to bavilo. Pak dostali gól a začal brečet, no. To je normální mužská fotbalová reakce, hele. Když fandíš Bohemce, tak v podstatě probrečíš celej život.
(Oliver se snaží Janě dohodit dalšího chlapa.) Jana: Kdo to vlastně je? Oliver: Dobrej chlap. Pěknej. Policajt. Jana: Jak ho vlastně poznám? Oliver: No bude u sebe mít policejní průkaz... (smích) Dělám si srandu.
Ruda Uhlíř: Pánové, máte výjezd. Oliver Hajn: Kam? Ruda Uhlíř: V hrobě na starém hřbitově na Malvazinkách našli kostru. Tomáš Benkovský: To nemyslíš vážně. Oliver Hajn: Kostru v hrobě? No to snad není možný.
(Kopecká zavěsí telefon.) Kopecká: Našli Bartáka. Ivan Tomeček: Kde? Kopecká: Kousek od Chuchle, v lese. Ivan Tomeček: A co tam dělá? Kopecká: Rozkládá se.