Kritické momenty kosmonautiky

Když Kennedy při projevu v roce 1961 vytyčil jasný cíl Spojených států, tj. do konce desetiletí přistát na Měsíci, rozjel nekonečný závod v dobývání vesmíru. Než se přistane na Měsíci, je potřeba provést sérii několika úkonů, kdy si posádky vyzkouší jednotlivé kroky pro přistání. Obě dvě mocnosti, jak USA, tak Sovětský svaz, se do toho okamžitě daly. Zatímco ale Spojené státy postupovaly pečlivě a život kosmonautů pro ně byl hlavní prioritou, Sověti chtěli za každou cenu vyhrát. A tak byl po Gagarinově letu do vesmíru během pár měsíců vyvinut modul Voschod, velikostně stejný jako právě ten Gagrinův, ale pro tři osoby. Stísněný prostor byl sice nepraktický, ale fungoval, jak se o tom Sověti přesvědčili v polovině října roku 1964. Dalším krokem pak byl výstup do volného prostoru. Stejný modul, stejný počet lidí, ale navíc přibyla nafukovací přechodová komora. Prvním Rusem ve volném prostoru se v březnu 1965 stal Lemonov. Když se ovšem po 10 minutách venku vracel na smrt vyčerpaný dovnitř, zjistil, že skafandr se mu nafouknul tolik, že se do komory nevejde. Co teď? Nezbývalo než upustit drahocenný kyslík a provést sérii akrobatických úkonů. To vše s cílem přežít. A čas se nemilosrdně krátil… I tak nakonec Sovětský svaz tento let navenek prezentoval jako veleúspěšný bez jediné vady na kráse.