Kritické momenty kosmonautiky

Po úspěchu Johna Glenna byl tentokrát na řadě s letem do vesmíru Američan Deke Slayton. Jenže Deke, ač byl velezkušený bojový pilot, trpěl srdeční arytmií, a někdo takový do vesmíru nemohl. Na jeho místo tak z důvodu zpopularizování šel ze všech nejmladší nezkušený volnomyšlenkář Scott Carpenter, který měl jen prachmálo zkušeností s létáním na stíhacích letounech. I tak se rozhodl, že bude ze všech nejlepší. S týmem vědců dal dohromady let plný experimentů, které měl během plánovaných tří orbitů uskutečnit. Nastal 24. květen 1962 a s ním i let, který se zapsal do dějin. Už od počátku totiž nefungoval náklon modulu a ukazatel jeho polohy vůči horizontu. Scott tak operoval s mylnými informacemi. Experimenty neměl šanci vůbec stihnout. Jeho letový plán byl přeplněn. K tomu se navíc Scott nechal krásou vesmíru natolik unes, že nechal čas časem a raději se honil za "světluškami", které popisoval už Deke Slayton. Když se nakonec nachýlil čas návratu, Scott pracujíc se špatnými informacemi z ukazatele musel celou loď nasměrovat k Zemi ručně a jako první člověk v dějinách přistát úplně ručně bez jakékoliv elektroniky. Sice přistál přes 300 km od plánovaného místa dopadu, ale přistál. Jelikož ale jeho let byl natolik problémový a Scott se předvedl jako velice nezodpovědný astronaut, do vesmíru už se nikdy nepodíval. Místo toho se dal na hydrobiologii.