Kritické momenty kosmonautiky

Do dějin kosmonautiky se zapsal i Sojuz 18 se svou misí z 5. dubna roku 1975. I jeho úkolem bylo obývat vesmírnou stanici Saljut. Tentokrát se té cti dostalo dvojici Vasiljev a Makarov. Oba byli pod drobnohledem, protože tato mise byla poslední před dlouho plánovaným a veleočekávaným projektem mezinárodní spolupráce kosmických agentur Sojuz-Apollo. Jakýkoliv zádrhel mohl společnou misi Sovětského svazu a Spojených států znemožnit nebo při nejlepším oddálit. Vše probíhalo, jak mělo, až do chvíle, kdy se měl zažehnout třetí stupeň rakety. Ten se skutečně zažehl, ale o pár vteřin dřív, kdy nebyl odhozen druhý stupeň. Ten jen částečně visel na raketě a vychyloval celý stroj z kurzu. Takto sestava pokračovala až do výšky 190 km. Pak se zahájila automaticky návratová sekvence. Astronauti byli v tu ránu vystaveni přetíženi ne 4g jako obvykle, ale 15-21,3g, což je neuvěřitelná hodnota. Spojení vypadlo a modul se obrovskou rychlostí blížil k Číně, se kterou tehdy Sovětský svaz neměl úplně nejlepší vztahy. Po 21 minutách a 21 vteřinách modul přistál na Altaji v ukrutné zimě. A co hůř, jen pár desítek metrů od místa přiznání se nacházela hluboká propast a jediné, co astronauty chránilo před pádem, byl zaseknutý padák v místní vegetaci. Program Sojuz-Apollo to naštěstí neohrozilo a astronauti si po politických tahanicích nakonec vysloužili i vyznamenání a finanční odměnu.