(Poté co Kate představí Viktora Charliemu.) Charlie: Nechtěla si se jít dnes zabavit? Kate: Ano, Viktor a já se dnes při večeři pokusíme mít pseudo-intelektuální rozhovor, pak nás čeká symfonie a nakonec si to přijdu s tebou rozdat. Jak se dnes cítiš? Charlie: Hloupě, ale chci to.
Charlie: Dal byste si čaj? Sanjay: Proč? Protože jsem Ind a Indové pijí čaj? Možná chci pivo! Charlie: Omlouvám se. Donesu vám pivo. Sanjay: Ne, chtěl bych čaj.
Lacey: Chtěla bych se všem omluvit za to, že mám stejné oblečení jako před třemi měsíci. Charlie: Díky, žes konečně řekla věc, o které nikdo z nás nepřemýšlel.
Charlie: Lacey, jako tvůj terapeut jsem už porušil pravidla. Nikdy jsem neměl jít na večeři s tvojí rodinou. Nikdy jsem neměl lhát, abych ti zachránil zadek. A teď se snažím vydávat zatuchlé muffiny za čerstvé. Co se to ze mě stalo?
Charlie: Můžeš mě odvézt do kanceláře? Ta holka mě v noci odvezla domů. Nechal jsem auto tam, kde jsem ji potkal. Sean: Kde jsi ji potkal? Charlie: Nemám tušení.
Charlie: Můj starý učitel mě požádal, abych zítra přednášel v jeho třídě a já nevím, o čem bych měl mluvit. Sean: Možná bys měl mluvit o Lochneské příšeře. Charlie: To bych rád. Musí to mít něco společného s terapií. Sean: Tak to je na nic.
Lacey: Takže ve skutečnosti ses vyspal s nějakou běhnou, dal jsi jí falešné jméno a pak jsi utekl bez jediného slova. Charlie: Lacey, o mém osobním životě nic nevíš. Ale máš pravdu, což je naprosto pozoruhodné.
Michael: Ahoj Charlie. Charlie: Ať je to cokoliv, nic s tím nedokážu dělat. Musím myslet na spoustu věcí a za chvíli mi začíná sezení. Michael: Ale tohle stojí za to. Charlie: Dobře, o co jde? Michael: Líbí se mi tlusté holky.
Charlie: Proč necháváš otevřené dveře? Jen: Co jsou vlastně dveře? Mé srdce je otevřené, má mysl je otevřená, mé dveře jsou otevřené. Všechno je to to stejné, copak to nechápeš? Charlie: Ne, nikdo to nechápe.