Patrick: Říkám jenom, že když si vezmete stvoření domů a nakrmíte ho, uklízíte po něm, nepředpokládáte, že na vás bude štěkat pokaždé, když vejdete. Charlie: Tak v prvé řadě, to stvoření má jméno. Je to Ed.
Charlie: Můj otec byl taky něco. Poprvé, co jsem řídil, jsem ho zavezl do obchodu, aby mohl koupit pásek, se kterým by mě zbil. Sean: Byl jsi bit koupeným páskem? To je nóbl.
Nolan: Dnes ráno jsem se podíval do zrcadla a došlo mi, že nemám práci, přítelkyni, ani peníze v bance. A když si nedám pozor, mohl by se ze mě stát zoufalec. Lacey: Mohl?
Kate: Myslím, že bys měl vědět, že na sobě nemám spodní prádlo. Charlie: To já taky ne. Kate: Víš, od chlapa to nezní tak sexy. Charlie: Nesnažil jsem se být sexy. Pokazila se mi pračka.
Patrick: Chodil jsem s Markem 8 měsíců a on se se mnou rozešel přes textovou zprávu. Myslím, že to co jsem udělal je adekvátní. Charlie: Souhlasím, že napsat mu dopis, vyjadřující tvou bolest, bylo terapeutické. Ale nejsem si jistý, že podpálit mu vlasy a uhasit je kladivem bylo správné.
Nolan: Proč by si mě Kate vůbec najala? Charlie: Protože máš všechny předpoklady k tomu, abys byl dobrý recepční. Umíš mluvit, mačkat tlačítka, jsi životní forma založená na uhlíku.
Kate: Víš Charlie, nikdy si nemůžeme představit, kdo naši pacienti doopravdy jsou. To, co nám říkají, jsou jako zrnka písku, sebrané z pláže jejich myslí a naší prací je pomoct jim posbírat ten písek a postavit hrady poznání, které nemohou být nikdy zbořeny. Charlie: O čem to sakra mluvíš? Kate: Nevím. Jsem totálně zhulená.
Patrick: Takže jsem se otočil k vedlejšímu stolu, podíval jsem se mu do očí, a řekl: "Pokud nezavřeš hubu, přijdu tam a zavřu ti ji sám". Charlie: Vím, že se snažíš svůj vztek víc usměrnit, ale není důvod vyhrožovat dítěti.
Patrick: Tohle je velmi choulostivé. Jedno léto jsem trávil se svým strýčkem a tetou, a zjistil jsem, že jsou oba jedna a ta samá osoba. Charlie: Fascinující.
Sam: Spadnul mi telefon do záchodu a já jsem ho musela vytáhnout. Charlie: Tys sahala do záchodu? To pro tebe musel být velký krok. Jsem hrdý a znechucený zároveň.
Lacey: Kluk se kterým se vídám mě pozval do klubu, a pak mě odkopnul u baru, a zmizel s nějakou courou. Patrick: Proč? Jednu dokonalou měl přímo před sebou. Lacey: Díky.
Lacey: To je poprvé a naposled, co jsem jela autobusem. Řekla jsem řidiči, že spěchám, ale on zastavoval snad každému, kdo chtěl svézt. Charlie: To je ten problém s veřejnou dopravou.