Samota je v tomto stísněném prostoru nemožná. Ale tenhle vlak je navržený, aby nás oddělil od našich věcí a milovaných lidí. Teď je všechno z nás někomu k něčemu prospěšné. Všechno je vzácné, takže se platí něčím osobním. A všichni se snažíme získat tu nejcennější věc: přístup. Přístup až do první třídy, kde hrají hazard jen pro zábavu, a výhru zas okamžitě za něco vymění. Lidé se mi vyhýbají, protože se starám o uspané, ale tak si otevírám dveře a můžu žít ve druhé třídě. Mám s čím obchodovat, zatímco ti nejslabší mají jen svůj uhlík ke kompostování. Tak se dál tlačíme. Do přední části vlaku a za přístupem, abychom cítili, že žijeme. Přístup je svoboda. Je moc. Za něj bychom i zabili na Sněhoborci, dlouhém tisíc a jeden vůz.