Letiště Indira Ghandi patří k jedněm z nejvytíženějších na světě. V devadesátých letech minulého století byla ovšem většina tamních leteckých koridorů vyhrazena pro vojenské účely a jen jeden jediný pro civilní lety. Dispečeři tedy museli navádět letadla na příletu i na odletu do různých letových hladin, aby nedošlo ke kolizi. V té době letiště navíc nedisponovalo radarem, který by zobrazoval skutečnou výšku letů, museli se proto spoléhat na informace od posádky. Tyto skutečnosti v kombinaci se špatnou angličtinou kazachstánských pilotů a absencí systému TCAS v obou letadlech zapříčinila nejhorší vzdušnou srážku v historii letectví.