Letečtí stíhači v boji

S pomocí moderní počítačové animace se ocitnete v kokpitu izraelských letounů Mirage III a F-15 v boji s arabskými piloty na nestárnoucím MiGu 17, novějším MiGu 19 a nejnovějším MiGu 21 během tzv. Šestidenní války v roce 1967.

Z kotle blízkovýchodních válek vyšlo Izraelské vojenské letectvo jako jedna z nejkvalitnějších bojových jednotek. Přestože často čelili velké početní převaze, Izraelci získali v moderní éře vzdušného boje vyšší počty leteckých vítězství, než jiná současná letectva světa.

Náš příběh začíná 7. červen 1967. Vypukla tzv. šestidenní válka. Tři izraelské stíhačky Mirage směřovaly k jižnímu cípu Sinajského poloostrova. Pro 119. letku bylo posledním úkolem dne udeřit na egyptské tanky v blízkosti jedné soutěsky na Sinaji.
Arabské země shromáždily na izraelských hranicích invazní armády. Než ale stačily zaútočit, Izraelci proti nim provedli bleskové letecké údery. Nyní sváděli boje na široké frontě v Egyptě, Sýrii a Jordánsku.

V průběhu 60. let arabské země sousedící s Izraelem získaly v počtu bojových letounů převahu téměř pěti ku jedné. Nejrozšířenějším strojem v arabském světě byl osvědčený sovětský MiG-17. Jednalo se sice o podzvukový letoun, ovšem robustní jako tank a výjimečně obratný. V reakci na dodávky moderních sovětských letadel do arabských zemí si Izraelské vojenské letectvo opatřilo v roce 1962 letouny Mirage III francouzské výroby. Byl to lehký stíhač s delta křídlem, schopný vyvinout rychlost dva Machy a určený primárně k útokům z rychle dosažené výšky na nepřátelské bombardéry. Izrael zakoupil 72 těchto nových strojů. Pro pilotování Mirage vybírali jen ty nejlepší z nejlepších. Mirage byl velmi výkonný letoun. A přitom snadno ovladatelný. Původní výzbroj sestávala jen z radarem řízených střel, Izrael ovšem trval na kanónu. Jeho letecká doktrína počítala s bojem na blízkou vzdálenost a užitím hlavňové zbraně. Tento způsob boje důkladně cvičili a vynikali v něm.