Letečtí stíhači v boji

S pomocí nejmodernější počítačové animace se ocitnete v kokpitu proudového Phantomu F4 v soubojích s Migy 17 a Migy 21 v době vrcholícího vietnamského konfliktu.

16. duben 1972. Americké ozbrojené síly bojují ve Vietnamu už osmý rok proti komunistické infiltraci ze Severu. V tento den kroužily nad Laosem čtyři stroje Amerického vojenského letectva F-4 Phantom s volacím znakem Basco. Phantomy se tu měly přidat k bombardérům B-52, jejichž cíle byly v rámci eskalace letecké války hluboko v nitru Severního Vietnamu. Došlo však k nedorozumění a bombardéry ještě neodstartovaly.

Phantomy přitom spotřebovávaly každou minutu zbytečně 70 kilogramů paliva. Olmstead mohl čekat na B-52 s rizikem, že se jich nedočká, nebo mohl zbývající palivo využít ke splnění sekundárního cíle, například k vyhledání severovietnamských Migů. Olmstead provedl obrat a zamířil přímo nad Hanoj. Téměř okamžitě, co vlétli do severovietnamského vzdušného prostoru, druhý člen osádky ohlásil dva Migy, dva modré bandity. Scéna pro velký letecký souboj byla připravena. Američané nyní operovali ve vzdušném prostoru Severního Vietnamu poprvé po třech a půl letech.

V říjnu 1968, ve snaze utlumit konflikt a dostat Severovietnamce k jednacímu stolu, zakázal tehdejší prezident Lyndon Johnson bombardování za demilitarizovanou zónou, která oddělovala Severní a Jižní Vietnam. Komunistický sever ale využil přerušení bombardování jen k posílení své vojenské kapacity a v roce 1972 byl připraven k rozsáhlé ofenzivě. Po Ho-či-minově stezce proudily statisíce vojáků a obrněná technika k bojovníkům Viet-congu na jihu.

Severovietnamci shromáždili přibližně 200 tisíc mužů. Bylo to dvacet divizí se šesti sty tanky. V březnu 1972 Severovietnamci porušili demilitarizovanou zónu a začali postupovat směrem na jih. Osud Jižního Vietnamu se rázem ocitl v rukou amerického letectva.

Pro americké letce představoval největší hrozbu sovětský MiG-21, který byl poprvé uvedený do služby v roce 1956. Stejně jako jeho předchůdci MiG-15 a MiG-17, byl proslulý svou rychlostí a obratností. Ale na rozdíl od svých předchůdců se šípovitými křídly, měl MiG-21 trojúhelníkové delta-křídlo. To u nejnovějšího stíhače kombinovalo nízký čelní odpor s vynikajícími manévrovacími schopnostmi i v nadzvukových rychlostech. Byla to taková formule jedna mezi letadly s vynikajícím poloměrem otáčení a silným motorem s přídavným spalováním. Byl to velice rychlý, obratný stroj, který bylo takřka nemožné zpozorovat, protože jeho motory nezanechávaly téměř žádnou kouřovou stopu. MiG-21 byl vyzbrojen dvěma střelami vzduch-vzduch s infračerveným naváděním a dvojicí kanónů ráže 23 milimetrů. V leteckých soubojích na krátkou vzdálenost to byl smrtelně nebezpečný protivník.