Eretria: Aspoň že si nic nenalháváme. Když něco chem, tak se za tím pustíme. Amberle: Takže to je tulácký zvyk, vlézt do postele s každým klukem, kterého potkáš? Eretria: Upřímně? Nejen s kluky. (přiblíží se k Amberle) Co je? Bojíš se, že se ti to bude líbit?
(Eretria a Amberle jsou spolu v jedné lázni.) Eretria: Královská koupel musí stát za to. Ve vodě s okvětními plátky růží a se služebnými, které ti masírují záda. Amberle: Další z vtípků na princeznu. Co na to mám říct já? Nevěděla jsem, že se tuláci vůbec koupou?
Eretria: Vypadáš dobře. Čím pak vás v Údolí krmí? No tak, myslela jsem si, že mě rád uvidíš. Wil: Jen proto, že jsi pro jednou udělala správnou věc, neznamená, že ti věřím. Podrazila jsi mě tenkrát v lese, když jsem tě poprvé potkal a podrazila jsi mě i v paláci, když už jsem to měl čekat. Nedám ti příležitost, abys to udělala znovu. Eretria: To je škoda. V posteli ti to docela jde.
princ Aine:(přísně) Doufám, že máš dobré vysvětlení, proč v tuto hodinu nejsi v posteli. malá Amberle: Omlouvám se, otče. princ Aine: Omluva není vysvětlení. Co jsi ve Svatyni dělala? malá Amberle: Šlo jen o hloupou soutěž. Chtěla jsem vědět, jestli dokážu Lorina porazit. princ Aine:(stále se tváří přísně, když k ní přistoupí a zašeptá jí do ucha) Doufám, že jsi toho malýho vejtahu porazila. malá Amberle: Neměl šanci! princ Aine: To je moje holka.
(Lorin a Amberle jako malí závodili, kdo rychleji doběhne k Ellcrysu a Amberle vyhrála. Když se dotkla stromu, měla vizi.) Lorin: Co je? Co se děje Amberle? Amberle: Nic. Jen jsem dostala křeč z toho, jak jsem ti nakopala zadek.
Wil:(na Allanona) Takže mám použít elfí kameny, které nemám, abych ochránil princeznu, která nechce být nalezena, před démony, kteří se snaží zničit svět? A i když uspěji, což je nepravděpodobné, tak můj život může být zatracen, protože můj mozek usmaží magie. (Allanon se jen tiše směje.) Bylo lepší, když jsme nemluvili.
Wil: Tady bydlíš? Eretria: Klidně můžeš zůstat venku s trolly. Wil: Nenapadlo by mě, že někdo jako ty, bude bydlet v něčem tak moc... dřevěným. Eretria: Než půjdeš dovnitř, svlékni si šaty. Všechny. Wil: Děláš si legraci, že jo? Eretria: Ne. Potřebuješ se vykoupat. A taky nechci, abys můj dřevěný domeček zablátil.
Amberle: Dědeček se mnou ještě nepromlivil. Ander: Nedělej si starosti, někdy mi přijde, že má doopravdy rád jenom Manxe (psa)... Když už mluvíme o věrných psech, jak se má tvůj přítel?
Eretria: Takže takhle se cítíš, když použiješ elfské kameny? Wil: Jak? Eretria: Cítím se nepřemožitelná. Wil: Já se obvykle cítím, jako by mě někdo podpálil a zmlátil lopatou. Takže ne.
Crispin: Tahle pevnost je nedobytná. Wil: Vážně? Vešli jsme rovnou hlavními dveřmi. Cítil bych se líp, kdyby jeden z nás zůstal na hlídce. Cephel: V tom ti nikdo nebrání, mladej.
Wil: Amberle, počkej. Jsi v pořádku? Amberle: Dostalo se mi cti vyrazit na výpravu za záchranou Čtyř zemí, nevím, kam mám jít, ale mám podezření, že to bude někde se spoustou démonů, takže ne, Wile, nejsem v pořádku. Wil: Tak to je dobře, že jdu s tebou. Můžu ty démony prudit až k smrti.