(Russell a John jsou připoutáni ke stolku.) Russell: Nemůžem se už teleportovat? John: Víš, že nemůžeme jen tak zmizet policajtům pod nosem. Russell: Mají tu v jednom kuse únosy mimozemšťany.
Cara: Jak se všichni máte? Russell: Jsou v pohodě. Až na Irene, která má nějakej záchvat. Počkat, to jenom tančí. A teď twerkuje. Nemůžu se na to dívat.
Stephen: Povedlo se mi získat to sérum. Ale poslouchej, Jedikiah mě zítra bere do velitelství Ultra, abych se s někým setkal. John: To je skvělý. Stephen: Setkání s chlápkem, co si objednal vraždu mýho táty? Jo, bude to super.
Russell:(O párty, na kterou chtějí jít.) Přijdeme, trochu popijeme, vypadneme. John: Když sis posledně popil, levitoval jsi autobusem na rozlučce se svobodou. Russell: Těm kočkám jsem vyrazil dech, Johne.
Stephen:(o spolužačce Emily) Není na tom dobře a mohla by se pokusit si ublížit. Astrid: Takže jsi jí ukradl sešit. Stephen: Neukradl jsem ho. (Astrid zvedne obočí.) Dobře, tak ukradl.
Stephen: Zaslechl jsem něco, co jsem neměl. Jedna moje spolužačka má docela vážné psychické problémy a chce se zabít. Jedikiah: To je tragédie. Stephen: Takže bych jí měl pomoct? Jedikiah: Jak jen to Stalin řekl? Když zemře jeden člověk, tak je to tragédie, když jich zemře milion, tak je to statistika. (Když vidí, jak se Stephen zatváří, tak dodá větu.) Samozřejmě byl monstrum.
(Agentka chce vystrašit Stephena, aby zastavil čas, proto na něj vystřelí.) Stephen: Co se stalo? agentka Nicholsová: Kromě nehorázně zrychleného tepu nic. Stephen: Zrovna jste na mě vystřelila. Jak to, že nejsem mrtvý? agentka Nicholsová: Byly v ní slepé náboje. Náš druh nemůže zabíjet, pamatuješ? Jen jsem musela dělat, že je to doopravdy. Stephen: No, to byla fakt sranda. Dojdu si pro vodu. A možná si vyměním spodky.
Russell:(Mluví k počítači.) Jsi natěšený, Timothy? Strčíš svůj dongle do hlavního počítače Ultra. Tim: Jak víš, nejsem schopný těšit se. Ani ocenit hrubé sexuální narážky.