Lie to Me

Ehm...

Abych pravdu řekla, čekala jsem od toho víc. A o dost. Hlavní herečka hrála v mém úplně prvním korejském seriálu, tak tam přetrvávala jakási citová vazba, ale myslím, že se dá s jistotou říct, že už mě přešla.
Mělo to docela zajímavou premisu, ale mohli z toho vytřískat víc, co se komedie týče, tak přímo mnohem víc. Od jistého momentu začnou všechny postavy v podstatě jenom kňourat, ráchat se v sebelítosti, zatímco se diváka snaží přesvědčit, aby to nevzdával, věřil v lásku a že nakonec stejně zvítězí. A pokud vás neodradí tohle, tak to bude hlavní hrdinka, která imervére řve, nemyslím pláče, myslím opravdu řve jak kráva, jak se říká, a protože neumí dostatečně hrát, tak před sebou vidíte toho malého spratka, co vám dělá scénu v obchodě a falešným brekem si snaží vynutit, aby jste se cítili provinile, že nedostal tu čokošku, co chtěl. Přešla jsem to v Princess Hours, protože to v podstatě byla její první role, ale tady už za sebou má pár let herectví, tak na druhou propustku nemá nárok. Její herecký partner je tak naprosto nevýrazný, nemastný a neslaný, že když jsem až po tomhle sledovala Hong Gil Donga, tak jsem nemohla uvěřit, že jde o stejného herce.
Postavy uzavírající hlavní čtyřku jsou pro děj tak podstatné, že tam v podstatě nemusely být. Sung Joon hraje hrdinova bratra, který před lety miloval bratrovu snoubenku, kvůli čemuž ze svatby sešlo, protože to hrdina nemohl bratrovi udělat. Konflikt měl být zřejmě v tom, že se oba opět zamilují do stejné ženy. Jenže na to vlastně nikdo ani nepřijde. Divák má pocit, že na tu zápletku jaksi zapomněli. A k ničemu jinému tam v podstatě není. Nehledě na to, že se jeho osobnost oproti prvnímu dílu hodně změní, aniž by to něco způsobilo. Zmíněná snoubenka má ještě zbytečnější roli. Seriál se chová, jak nad ní oba bratři vzdychají, ale když na to dojde, tak se bez ní chlapci klidně obejdou.
A víte vy co? I pokud jste skalní fanoušci korejských seriálů, tak bez Lie To Me se obejdete taky.