Sam: Našel jsem jeden způsob vymítání. Rituál Románů. Dean: Jak se dělá? Sam: Ach, má 2 části: ta první vyžene démona z oběti a to se projeví tím, že je ještě o něco silnější. Dean: Ještě silnější? Sam: Jo. Dean: Jak? Sam: Že už nemusí do nikoho vstupovat, a pustoší sám o sobě. Dean: To je lepší jo?
Dean: Co je, co je. Tohle není normální. Sam: Klid. Jen malá turbulence. Dean: A a a ach. Same, toto letadlo spadne, tak se ke mně nechovej jako k malýmu. Sam: Mohl by ses uklidnit? Dean: Promiň, ale ne. Sam: Tak to zkus. Dean: Hele, nech si ty svoje jogínský dojemný kecy, jo? Na mě to nepůsobí.
(Bratři vyjdou z obchodu s obleky.) Dean: Hele, vypadám jako z BlueBrothers. Sam: To né. Spíše jako tercián, když jde do tanečních. Dean: Pekelný hadry.
Sam: Do půl hodiny musíme zjistit, jestli je tady tím někdo posedlý. Pak ho nějak zajistit a provést normální vymítání ďábla. Dean: Což bude v plném letadle jednoduché. Sam: Tak hezky postupně.
Sam: Tohle vyřeší plán B. Jdeme do letadla. Dean: Co? My? To jsi mi ale neřekl. Sam: Deane, za chvíli startují a na palubě je sto lidí. Když je to tak, tak všichni zemřou. Dean: Já vím. Sam: Tak co? Musíme do letadla. Najít démona a zneškodnit ho. Jdu pro letenky a ty vymysli, jak se dostaneme přes kontrolu. Sejdeme se za pět minut. Co je ti? Dean: Nic. Vůbec nic. Sam: No to vidím. Dean: Mám jen trochu problém s tím jak... Sam: Lítat? Dean: Doteď jsem to nepotřeboval. Sam: To je sranda, ano? Dean: Vidíš, že se směju? Proč asi všude jezdím autem?
Sam: Co je to? Dean: To je měřák. Na elektromegnetické frekvence. Sam: Já vím na co ten měřák je. Ale proč vypadá jako rozšlapaný walkman? Dean: Sám jsem ho sestrojil. Dobrý? Sam: No, Ano. Trochu laický.
Sam: Tak vstávej. Dean: Už? Kolik je? Sam: Asi tři čtvrtě na šest. Dean: Tak brzy? Sam: Ano. Dean: Není světlo. Spal ty jsi vůbec? Sam: Ano. Na chvíli jsem zabral. Dean: Kecáš. Já se vzbudil ve tři a ty ses díval na televizní reklamy. Sam: Proč ne? Byly strhující. Dean: Kdy ty ses naposledy vyspal? Sam: Nevím. Občas snad ano. To je jedno. Dean: Ano, to je. Sam:(směje se) Ale tvůj zájem mě těší.
muž: Strach z letu? George: Je to znát? muž: A jaká je pravděpodobnost, že spadnete. Tak asi dvacet tisíc ku jedné. George: Asi. Tak to jste mě uklidnil.
Sam: Kluci a lepší? Nemáš děti rád! Dean: Náhodou ano. Sam: Tak řekni tři děti, které znáš. (Dean zdvihne ruku na počítání, ale nenapočítá ani jedno. Sam mávne rukou a jde pryč.)
Dean: A kdybysme se tu zdrželi, můžete nám poradit né moc drahý hotel? Andrea: Ten u jezera. Druhá ulice vpravo za rohem. Dean: Druhá? Sam: Ano. Dean: Ukážete nám jí? Andrea: Mám jít s vámi dvě ulice? Dean: No když nechcete.
šerif: Jenomže tohle, tohle už brzo přestane. Dean: Myslíte? šerif: Vypustí ho. Dean: No ano, to víme. Jezero už prosakuje. šerif: Přehrada. Ale vláda už nechce dát dotaci na opravu, radši otevřela výpusť. Tak za půl roku jsme bez jezera, ale i bez města. Proč to ale vykládám, vy to určitě víte. Dean: Och. No, jistě.
Halley: Proč jsi mi to neřekl hned? Dean: Říkám ti to teď. Ještě k žádné holce jsem nebyl nikdy tak upřímný. Nikdy. Stačí to? Halley: Ano, stačí. Dean: Hmm a zásoby. Ty máme taky. (Dean vytáhne pytlík, tedy spíše pytel s M&M.)
Dean: Povězte mi, neprohnal vás někdy nějaký Bambi? (Průvodce ho chytne za rameno.) Dean: Co děláš? (Průvodce vezme klacek a zneškodní past na zvěř.) průvodce: Dej si pozor kam šlapeš, strážce.
Dean: Takže buď uděláš co doopravdy chceme nebo řekneme té legii zkázy o tvé tajné identitě. Nejsou moc nakloněni andělům. Gabriel: Zbavím vás hlasu. Dean: Napíšeme jim to. Gabriel: Tak vám useknu ruce. Dean: Pak se všichni budou ptát, proč tady běhají bez rukou. Gabriel: Dobře.