Lovci duchů

(Sama zranil duch.)
Dean: Ten duch je mrtvý! Vytrhnu mu plíce z těla!

Sam Winchester: Z Concrete ve Washingtonu přišla zpráva o očitém svědkovi ducha, který se objevil ve sprchách ženského zdravotnického zařízení.
(Dean se začne dusit vodou.)
Sam Winchester: Napadená tvrdí, že ji duch shodil dolů ze schodů. Vidím, že tě to fakt zaujalo.
Dean Winchester: Ženy, sprcha. Měli bychom ty lidi zachránit.

Dean: Co to děláme?!
Sammy: Pronásledujeme ducha.
Dean: Ducha, přesně. Kdo to dělá?
Sammy: My.
Dean: My? Správně. A proto Same, proto naše životy stojí za houby. Vždyť se na nás podívej. My lovíme příšery?! Co to sakra je?! Když lidi normálně vidí příšeru, tak zdrhaj. Ale my ne... ne, ne, ne. My hledáme věci, co nás chtějí zabít. Nebo sežrat! Víš, kdo tohle dělá? Šílenci! My jsme cvoci! Víš, a pak je tady to hnusný jídlo z bistra, zablešený motelový pokoje a taky ta servírka s divnou vyrážkou z toho motorestu. Kdo chce takový život, Same? No? Vážně? Fakt se ti líbí být se mnou na osm hodin denně zalezlej v autě? Každičký den? To asi ne! Moc rychle řídím, poslouchám pět stejných alb neustále dokola a k tomu si zpívám. Jsem otravnej. Vím to. A ty, ty seš plynatej! Sníš půlku burita a už vypouštíš jedy!
Dean: Končím s tím. Končím s příšerama a pekelnými psy, nemocí ducha a s tou zatracenou apokalypsou. Padám. Kašlu na to. Končím.

Sammy: Co to děláš? To byl náš hotel.
Dean: Same, nebudu odbočovat doleva v protisměru. Nejsem sebevrah.

Sammy: Proč vlastně čekáš tady?
Dean: Náš pokoj je ve třetím patře. Je to... Je to vysoko.

Sammy: Potřebuju krýt záda a ty jsi to jediný, co mám. Jdeš dovnitř, Deane.
Dean: Tohle si vzít nemůžu. Mohlo by to vystřelit. Hlasuju pro baterku.

(Sammy vysvětluje Deanovi, kdo může chytnout nemoc ducha a proč se jí nakazil zrovna on.)
Sammy: Všechny oběti byly jistým způsobem prevíti.
Dean: Takže ty mi říkáš, že jsem prevít?
Sammy: Ne, ne, ne.

Azazel: Na kolik jsi si jistý, že to, co jsi dostal zpátky, je stoprocentně čistý Sam?

(Dean a Sam se potřebují dostat do jednoho pokoje, na poličce uvidí viktoriánské panenky.)
Dean Winchester: To jsou starožitné panenky? (o Samovi) Tenhle tady má doma velkou sbírku panenek, že jo?
Sam Winchester: Obrovskou.
Dean Winchester: Obrovskou. Myslíte, že bychom mohli jít dovnitř a podívat se?
majitelka hotelu: Já nevím.
Dean Winchester: Prosím. On je miluje. Neřekne vám to, ale vždycky jim obléká ty jejich malé šatičky. Udělala byste mu radost. Šlo by to?

(Dean ukazuje Samovi lístek, který mu dala nějaká slečna.)
Sam Winchester: Myslím, že je to její Myspace adresa.
Dean Winchester: Myspace. Co to sakra je? Vážně! Je to nějaký typ pornostránek?

Sam Winchester: Máš dobrou náladu.
Dean Winchester: Proč bych neměl mít?
Sam Winchester: Nemám ponětí.
Dean Winchester: Mám své auto, máme případ. Věci se zlepšují.
Sam Winchester: Vida. Uslyšíš o páru uříznutých hlav a hromadě mrtvých krav a rozzáříš se jako sluníčko.

Dean Winchester: Pořád jsi vyjevený, kdykoliv v telce uvidíš Ronalda McDonalda?
Sam Winchester: Aspoň se nebojím létat.
Dean Winchester: Letadla padají.
Sam Winchster: A klauni pravděpodobně zabíjejí.

Sam: Takže táta tě nechal lovit samotného?
Dean: Chlape, už mi je 26.

Sammy: Když jí bylo dva a půl, začala být hysterická, kdykoliv se k ní přiblížil otec. Byla přesvědčená, že to není její skutečný otec.
Dean: Kdo to byl? Instalatér? Malá kontrola rour?
Sammy: Zase si pleteš realitu s pornem.

Sam Winchester: Když jsem tátovi řekl, že se bojím věcí ve skříni, dal mi pětačtyřicítku.
Dean Winchester: A co měl dělat?
Sam Winchester: Bylo mi devět!

Dean Winchester: Tohle je docela divoký, co? Myslím jako že jdou přímo po nás. To nikdy předtím neudělali. Jako by na nás dostali smlouvu. Myslíš, že je to proto, že jsme tak úžasní? Myslím, že je to proto, že jsme tak úžasní.

Samuel Campbell: Takže jsi lovec? No, povězte mi něco, pane lovče. Zabíjíte upíry dřevěnými kolíky nebo stříbrem?
Dean Winchester: Ani jedním. Uříznu jim hlavu. Prošel jsem testem?

Dean Winchester: Sammy, ať jsi kdekoliv... Máma je kočka. Skončím v Pekle. Zase.

Mary Campbellová: Charlie, pamatuješ si, jak ten cizinec vypadal?
Charlie Witshire: Jo. Byl tak metr osmdesát vysokej, běloch. Vypadal opravdu běžně.
Mary Campbellová: Něco dalšího?
Charlie Witshire: Byla tu jedna věc...
Dean Winchester: Jaká?
Charlie Witshire: Jen... světlo se nějak divně odráželo v jeho očích. Na chvíli bych přísahal...
Dean Winchester: Co, byly černé? Nebo červené, možná?
Charlie Witshire: Ne. Byly žluté. Světle žluté.

Mary Campbellová: Není ti nic?
Dean Winchester: Ne, jsem - jsem v pohodě. Hej, Mary... můžu ti něco říct?
Mary Campbellová: Jistě.
Dean Winchester: I když tohle bude znít hodně divně, slíbíš mi, že na to nezapomeneš?
Mary Campbellová: Dobře.
Dean Winchester: 2. listopadu 1983... nevstávej z postele. Ať uslyšíš nebo uvidíš cokoliv, slib mi, že nevstaneš z postele.

Dean Winchester: Takže proč uzavíráš dohody?
Azazel: Potřebuju svolení. Musím být do domu pozvaný. Já vím, já vím - Z té byrokracie by se jeden zbláznil.

Azazel: Kluk z budoucnosti, jo? Znám jedinou věc, která má šťávu na něco takovýho. Musíš mít přátele na hodně vysokých místech.

Dean Winchester: Stejně tě zabiju.
Azazel: Jasně. Tak to bych rád viděl.
Dean Winchester: Možná ne dnes. Ale ty se mi podíváš do očí, ty zkurvysyne. Protože to já tě zabiju.

Castiel: Naše počty nejsou neomezené. Šest mých bratrů zemřelo tento týden v poli. Myslíš, že armády Nebes tě budou následovat po okolí? Tady jde o víc. Měl bys mi prokazovat nějaký respekt. Vytáhl jsem tě z Pekla. Můžu tě svrhnout zpátky.

Dean Winchester: Skvělá práce s těmi svědky. Fakt hezký.
Castiel: Snažili jsme se. Jsou tu další bitvy, další pečetě. Některé vyhrajeme, některé prohrajeme. Tuhle jsme prohráli.