Made in Abyss

Zůstaneme tu spolu

Když říkám, že mě tenhle svět baví prozkoumávat, je to ještě hodně slabý výraz. Tak rád bych se rozběhl do každého kouta města a zjišťoval jeho zákonitosti a vztahy mezi jednotlivými čtvrtěmi. A to ani nezmiňuji samotnou propast. Každá úroveň, každý nový tvor, každé další setkání, všechno ve mně roztáčelo fantazii na plné obrátky s onou báječnou, s přibývajícími roky se vytrácející vlastností, kdy jen dychtivě očekávám nové dění a nemůžu byť jen tušit, co a kdo mě očekává o patro níž. Nejde ale v první a snad ani ve druhé řadě o dobrodružství a ani o sbírání pokladů nebo dobývání nových míst. Překvapivě jde čím dál víc o ztráty, o sebepoznání a občas o věci vážnější než vážné. Seriál má v sobě totiž spoustu útrap, co mě psychicky bezmála ničí a toho trýznění, mučení a močení hlavních charakterů a následných hořkých slz bylo na střídmou porci epizod snad až moc. Jinak se ale bez přehánění jedná o jedinečný úkaz, který zaskočí jak diváka, který dokáže v žánru přechroustat úplně všechno a sejme i takové, kteří si v nabídce pozdních desátých let neumí či nechtějí vybrat.