Magické hory

Květa Fialová a Václav Cílek se vydávají na Petřín, nejdříve po Vltavě. Plují pod Karlovým mostem, který byl pět století jedinou spojnicí mezi oběma břehy řeky. Z Petřína bylo možné kontrolovat celou pražskou kotlinu. Ze západní strany ale vůbec jako kopec nepůsobí.

Kronikář Kosmas Petřín popsal jako místo velmi skalnaté, jemuž právě pro množství skal říkají Petřín, zřejmě od latinského slova petra, což znamená skála. Na temeni Petřína vznikly opukové a pískovcové lomy a část románské Prahy byla postavena právě z petřínské opuky. Až za Strahovský klášter se táhne přes tisíc metrů dlouhá opuková Hladová zeď, která měla nesporně obranný charakter a současně dala stovkám lidí práci. Po pískovcových lomech na úbočí Petřína zůstaly stěny, dodnes na nich najdeme milostné vzkazy návštěvníků z devatenáctého století. Zajímavé je, že lesní porosty na Petříně mohou být pozůstatky původního pralesa, na jeho svazích byla středověká obora, kde se netěžilo dřevo. Putování po Petříně tak přináší řadu nových pohledů na kopec, pod nímž se psala historie Prahy.