(Zatknou Kliku.) Břeťa: No seš taky spokojenej, nejseš? Rudla: Tohle není pro mě, takovýhle případy. Břeťa: Proč? Rudla: To je samý běhání, samá pranice, a žádný přemejšlení.
(Kamil vtipkuje o Rudolfových pořezaných rukách.) Kamil: Hele, ten Ruda je taková povaha, že hned skáče z okna. To aby ho člověk v jednom kuse chytal do lasa.
(Rudla se vrátí se sešitýma rukama druhý den poté, co zabránili Postlerovi vyskočit z okna a Rudla se pořezal o sklo.) Kamil: Ale, nazdar Notes! Tak už ti sešili ručičky, aby se z nich nesypaly pilinky, co?
Rudla: Pane Postlere, z té laboratoře byly odcizeny nejen omamné látky, ale i prudké jedy. A vy jako chemik jistě víte, jaké škody mohly napáchat. Jste ochoten o tom vypovídat? Postler: A vy byste byli ochotní mi šoupnout trošku perníčku?
Jarolím: Jak se sem dostali? pracovnice veterinární stanice: Žebříkem ze zahrady. Jarolím: Oni si přinesli žebřík? pracovnice veterinární stanice: Ne, ten je tam odjakživa. Jarolím: Jo tak, to jistě ocenili.