Malý pitaval z velkého města

Kamil: Já teď řeknu strašnou ptákovinu, můžu?
Břeťa: To říkáš pořád.

Libor: (přijde vítězoslavně do kanceláře) Zdravím celou naši detektivní kancelář. Nazdar ryby.

Libor: (kouká na opravený blinkr) To jste si dělal sám?
(Eliášek souhlasně kývne hlavou.)
Libor: A z místa činu jste také odjel sám?

Libor: To vy jste hlásil, že jste vůz nechal přelakovat na modro?
Eliášek: To asi máma spletla.
Libor: Jo ona maminka nerozezná modrou barvu od bílý?

strážmistr Vrabec: Já bych vás chtěl poprosit, jestli byste to na mě nehlásil.
Libor: Neboj, já nic hlásit nebudu, já ti kamaráde děkuju dokonce.

(Libor dělá, že neposlouchá, aby mohl dokončit svůj případ.)
Břeťa: Hergot Libore, neseď mi tady takhle a poslouchej mě, když s tebou mluvím.
Libor: Ale já tě poslouchám.
Břeťa: Ale vůbec mě neposloucháš, pořád myslíš na ten auťák, už mě s tím neštvi.
Libor: Potřeboval bych zjistit, kdo ten auťák viděl. Ty myslíš, že by se to dalo zjistit?
Břeťa: No možný to je. Ale teď s náma musíš vlítnout na tu masnu.
(Libor opět začne dělat, že ho neposlouchá.)
Břeťa: Takže ten vedoucí té masny je s největší pravděpodobností poslední článek řetězu....hergot tak si to zjisti, vždyť já vidím, že mě stejně vůbec neposloucháš.
(Libor vyletí z kanceláře, ale vrátí se mezi dveře.)
Libor: Já tě poslouchám.

(Na konci porady.)
Břeťa: To je pro dnešek všechno, zůstanou tady jenom štamgasti z kavárny u Hamříků.

(Libor telefonuje s manželkou.)
Liborova manželka: Přijdeš aspoň dneska domů?
Libor: To víš, že přijdu. Ale musím tady ještě něco dodělat.
Liborova manželka: Neboli zase až před půlnocí.
Libor: Víš co? Já půjdu hned.
Liborova manželka: No sláva, dětičky, radujte se. Dneska vám představím vašeho tatínka.

(Zvoní telefon.)
Libor: Slyšim.
Liborova manželka: To je Libor?
Libor: Nazdar, ty moje citová jistoto.

Jiřík: Tak tenhle typ blinkrů nikde nemaj. A na nikoho si nepamatují.
Libor: Hele aspoň někdo. Někdo nápadnej, někdo, kdo je chtěl podplatit, komu na tom moc záleželo, ne?
Jiřík: Libore... podplatit je chtěl každej.

Libor: Já se jen bojím, aby nám nevystydla stopa. Když si pomyslím, že ten gauner si někde montuje novej blinkr a kytuje blatník, tak bych brečel.

Břeťa: Prej si za ním po ulicích jezdil celou noc.
Libor: Já ho chtěl dostat ještě za tepla, víš.

Kamil: Já se vsadím, že pod 1000 jich nebude. A než to všechno oběhneš, tak si pěkně ošoupeš nožičky.
Břeťa: Na to si vyběhneme všichni.

Kamil: Kdyby to byl Fiat, tak bych byl nešťastnej. Kdyby Žigul, tak bych si zoufal, ale když je to bílá Škodovka, tak to bych rovnou skočil z okna.

Libor: (Ukazuje mu blinkr pachatelova auta.) Víš to jistě?
Hořejší: Že váháte. On s tím někdo ujel?
Libor: Spinkej dál, pusinko.

Libor: (hlásí do telefonu operačnímu důstojníkovi, že potřebuje někoho, kdo se vyzná v autech) Ale my to potřebujeme teď hned, aby nám to nevychladlo. Já bejt na jeho místě, tak už mám nejmíň pět maníků.
vyšetřovatel Zítek: Slyšel jste ho, jo?
operační důstojník: Slyšel. A vyřiď mu, že kdybych já byl detektivem, tak vím nejmíň o deseti.

Divíšek: To je ten, cos ho načapal v tom elektru?
Ruda: Myslím, že ano, ale na 100 % to tvrdit nemůžu.
Divíšek: Jak to, že ne? K sakru, to musíš poznat.
Ruda: Já to poznal. Ale musím připustit i možnost, že to byl někdo jinej.
Divíšek: No jo, když ty seš slepej, to je těžký.

Břeťa: Takže jakási frajeřina?
Rudla: Přesně tak.
Libor: Že bychom na to nasadili Kamila, ne?
Břeťa: Ty myslíš, jako že by se utkali dva frajeři, jo?

Divíšek: (na Rudolfa, kterého zranil pachatel) Co to máš na ruce? Ty jsi zase vařil, že jo?

Kamil: (vypráví historku o Rudlovi) A ten náš dedektiv mu tak dlouho otcovsky domlouval, až na něj ten chlápek vytáhl kudlu.

Břeťa: Jiříku, zastav se u mě na moment.
Jiřík: Teď hned?
Břeťa: Skoro jo.

Jiřík: Jestli o tom víte, tak jste se dopustil útoku na veřejného činitele.
Kalvoda: To jste jako vy, ten veřejný činitel?

paní Kalvodová: Četba je jeho jedinou opravdovou zálibou.
Rudla: (vytáhne z knihovny pistoli) Obávám se, že ne jediná.

Kamil: (k Jiříkovi) Pamatuj si, že u ženský a u policie, co bylo včera, jako by už dneska ani nebylo.

Libor: Věcí moc neodnesli, ale stálo to za to - 4 samopaly, 6 pistolí a celkem 10 krabic střeliva do obojího.