Kamil:(volá zpátky původně neznámé ženě z telefonu) Paní Rychtrová, já jsem vám chtěl pouze říct, že jste se spletla. Já nejsem poručík, ale pouhý podporučík. Ale jinak vám děkuju za spolupráci. Papa.
Libor: Jo ty s tím ještě nejsi hotov? To bylo řečí, kolik toho stihneš za jeden den, a najednou se na to nabalej tři neděle, jen to fikne. Kamil: Hochu, vzpamatuj se trochu, to byla hodinářská práce. Libor: No, ale apoštolové strachy vyskákali z orloje, viď ty, mistře Hanuši.
Jiřík:(kouká na rozbitý telefon, který Kamil noc předtím rozmlátil) Kdo to udělal? Vždyť to bylo včera ještě celý. Libor: Věci, který se stanou u Bezpečnosti, ty se vyšetřujou nejhůř. Kamil: To mně včera vypadlo z ruky.
(Kamil se vrátí od Břeti, který nebyl zrovna nadšený jeho přístupem. Libor si z něj utahuje.) Kamil: Je mi velice líto, že se zase pleteš, Penízi, ale byla to pochvala před nastoupenou jednotkou. Libor: Jak to, že jsem u toho nástupu nebyl?
Libor: Mně tohle zrcadlo vyhovuje. Kamil: No vidíš. A ty bys o to zrcadlo měl bojovat nejvíc, protože ty se svejma tvářema jako slabikářema ani nevidíš, jestli sis dobře oholil tu svou třetí bradu. Libor: Nech moji třetí bradu na pokoji, jo?
Divíšek: Chceš bonbónek? Dobrej. (nabízí mu jeden) Libor:(sebere mu celý pytlík) Jo, já to vezmu dětem, dík, ahoj. Divíšek:(podívá se na bonbon v ruce) Tady máš ještě jeden.
Libor: Proč jste se z té dovolené vrátil zrovna v pátek? Kostelecký: Já potřeboval trochu peněz na hurdisky. Libor: Na co? Kostelecký: Na hurdisky. Libor: Jo na hurdisky...
(Libor na mapě označí všechny obchody, které se mají hlídat.) Břeťa: Počkej, ty už víš, že je to rozhodnutý? Libor: Ne. Ale udělat jsem to musel. Břeťa: Libore, ty mě jednou zničíš.
Břeťa: Takže jsi nic nezjistil. Libor: Ale jo, přiznal toho dost. Z metráku starých brambor udělal skoro půl druhýho novejch, předražuje rajčata, a že je sčuchnutej se závozníkem. Břeťa: Jen tu kasu že nevybral...
Jarolím: A oni nechali tu výlohu odemčenou? To je zajímavý, že jste si toho nevšiml ani vy. Prodavač: Pane, dopoledne byly banány a pomeranče, to byl fofr.
Kamil:(vypráví příhodu) No a to už to nevydržel a zeptal se jí. A víte, kdo jsem já? A ona říká: No, vy jste Libor Krejcárek, jste tajnej z našeho obvodu, a jste známej tím, že prožerete celou vejplatu. Libor: Hele, ty nebudeš moc chytrej, viď? O vejplatě vůbec nic neříkala. Kamil: Tobě možná ne, ale mně jo.