Zpočátku na mě seriál působí poněkud nudně. Trochu se to zlepší v momentě, kdy chce Maroša adoptovat snobská rodina neskutečných sucharů. Adoptivnímu otci jde o to transformovat do Maroša své nesplněné ambice, dědek si ho prohlíží jak handlíř na koňském trhu a neustále kriticky připomíná jeho původ. Adoptivní matka je studená jak psí čumák a jen fňuká po jejich zemřelém synovi, z jehož pokojíku si vytvořili skanzen. V jednom komentáři na ČSFD jsem četl chválu na Pipa, mně je ale sympatičtější Maroš svoji bezprostředností. Seriál hodnotím průměrem 50%.