Höppler: Doktora Thálerová, právě jsem četl vaši zprávu. Je to pravda, že jste nemuseli ošetřovat žádné zraněné? Karin: Ano, to souhlasí. Höppler: Aha. Někdy je nudný výjezd docela příjemný, ne?
Jens: Máš ho? Gina: Jasně. Mark: Ty jsi anděl. Peter: Prosím tě, jak jsi to dostala ze skladu? Gina: Rozepnula jsem si dva knoflíčky na blůze. Mark: Typické...
Biggy: Ne, Enrico to nemá cenu. Nezůstanu tady s tebou abych založila rodinu. Domácí puťka, to není pro mě. Enrico: Tak... jinak půjdu já s tebou a najdu si práci. Budu péct pizzu nebo dělat mafiána. Biggy: Skvělý nápad!
Jens: Ty jsi byl vždycky vzorňák. Peter: Prosím tě, je přece trochu rozdíl, jestli nejsem zrovna vzorňák anebo způsobíš, že celý hrad lehne popelem. S ohněm já jsem nikdy neměl... Jens: A teď to přijde... Stela: Co si nikdy? Mark: Tak vyklop to. Peter: Byl jsem indián a chtěl jsem vyhnat kovboje z jejich úkrytu... Mark: A jak to dopadlo? Peter: Podpálil jsem kukuřičný pole.
Peter: Ctitelé jeho dcery nejspíš Jensovi připomínají všechna ta srdce, které on kdysi zlomil. Nyní přece žije v mnišské askezi. Nedopřeje si už ani nečisté myšlenky. Jens: Udělej mi tu radost a drž prostě zobák. Peter: A ona je teď uzamčena doma? Jens: Ne, něco lepšího. Jela na školu v přírodě.
Mark: Nechci ti to ještě stěžovat, ale bylo by prima kdyby si u nás zůstal. Jens: Díky. Mark: Létaš s naším miminkem jako na tobogánu a máš palici tvrdou jako kámen. Ale jestli chceš, můžu ti svou žádost dát ještě písemně.
(Když policisté dovezou Marka a Petera na základnu.) Mark: Díky, hoši. Čau. Peter: Díky. Mark: Pánové, já mám hlad. (Když spatří, že vše je snědené, tak se zdesí.) Peter: Řekni, že to není pravda. Höppler: Kdybyste bývali přispěli tolik co já, zůstaly by ještě humry a šampaňské. Peter: A co takhle pivo?
Enrico: Takže... my budeme mít volno? Má doktorka něco večer v plánu? Karin: Jistě, hrozně vzrušující věci. Enrico: Ach tak, a co? Karin: Praní prádla, žehlení, přesazování kytiček. Jestli chceš můžeš mi pomoct. Enrico: Ne, neumím. Karin: Chápu.