Thomas: Dvě a půl mrtvoly kvůli pizde, která zahnula, chápeš to? Michael: To se ptáš mně? Ty jsi domácí psycholog. Peter: Bude lepší, když svou praxi zavřeš. Thomas: Jak se tak na vás dívám, tak jí nechám raději otevřenou.
Peter: Ježiši marja, ježiši... Thomas: Jak dlouho chceš tohle ještě dělat? Peter: A co? Thomas: To mumlání a ty zvuky. Peter: Už se ani učit nemůžu? Thomas: Copak to neumíš potichu? Peter: Hele, hleď si svýho, to se mám kvůli tobě učit někde v hangáru nebo na záchodě, nebo kde, prosím tě? Víš, co mi můžeš?
Ebelsieder: Víte co, Schneebergere? Z lidí jako jste vy se mi chce zvracet. Schneeberger: Nejsem tu proto, aby jsem vám byl sympatický. Ebelsieder: Jestli jste přišel proto, aby jste mi byl odporný, nemusel ste. To jste mi odjakživa.
Peter: Ty Thomasi, Ebelsieder měl obrovskou radost, že jsi i dovolil bydlet ve vysloužilém vrtulníku na základně. Thomas: Můj vrtulník, tvůj vrtulník. Vrtulníky jsou tu pro všechny.
Michael: Thomasi, ptám se tě nerad, ale máme na palubě pacienta. Je šance se odsud dostat? Thomas: A jak? Když Petra vytáhnu odpálím bombu. A když ho odpojím, taky. Jak to bouchne, jsme všichni vyřízený. Michael: Stačilo prostě říct ne.
Ebelsieder:(Na Petra co udělal u svého příbytku grilovačku.) No vy jste tomu dal. Měl jste zahrádku, no a teď tu máte smetiště. Popadněte hrábě a trochu to tu pokliďte.
Thomas: Vzdušné víry, držte si klobouky. Michael: Kudy to letíš, Thomasi? Po kočičích hlavách? Thomas: Pardon, pardon. Normálně s vámi lítám jako v bavlnce, ale mam spodní vítr ze skal.
(Po večeři s Karin Michael dostane pusu na líčko a Thomas závidí.) Michael: Chceš polovinu polibku? Thomas: Zdá se, že paní doktorka něco v tobě vyvolala. Něco vážného? Michael: Ještě nevíme... Thomas: Kdyžtak máš mě...
(Biggi se sprchovala, když přestala téct voda. Jde to ostatním říct jen v ručníku.) Thomas:(přichází) No ne, vy už jste začali beze mě? Peter: Jo, hrajeme flašku. Biggi prohrála.