sestra oběti: Co mám tedy dělat? Jane: Nemůžete udělat nic, co by situaci změnilo, ale jestli nic neuděláte, budete toho litovat až do konce svého mizerného života.
(Vyšetřovatelé jsou v pitevně, nad tělem oběti hovoří o osobním lékaři.) Lisbon: Co má společného s ním? Cho: Byl to její osobní lékař. Lisbon: Soukromá návštěva? Cho: Milenci? Jane: Ne, on je gay. (Za chvíli s doktorem Wagnerem.) Dr. Wagner: Gregory a Alison byli přátelé. Rigsby: Milenci? Dr. Wagner: Ne, on byl gay.
(Patrick Jane vyslýchá šéfa herny.) šéf herny:(na Patricka) Prostě mi věřte. Patrick Jane: Proč vám máme věřit? šéf herny: To je jenom fráze, jako však víte. Patrick Jane: A co vím? šéf herny: Ne, ne, ne, nic nevíte. Já jenom říkám, že se to říká. Patrick Jane: Je to jen řečnický obrat. Takže vám nemáme věřit? šéf herny: Jo... Ne, máte.
(tým je na hranici států Nevada a Kalifornie, na silnici je ruka) Van Pelt: Pravá ruka s číslem 43. (všichni přemýšlí, Jane si klekne a začne k ní čuchat – přitom říká co zjistil, všichni jsou znechucení) Van Pelt: Takže? Jane: Vyšší management v hotelu nebo kasínu. Cho: To je tedy odhad. Jane: O co se vsadíme? Cho:(vytáhne nějaké drobné) 35 centů. (Jane rýpe) Ber nebo nech být. Jane: Fajn. Sázka běží. Van Pelt: Není správný sázet na takový věci. Umřela lidská bytost. Rigsby:(usmívá se) Ne, to je dobrý. Jsme v Nevadě. V Kalifornii by to bylo špatný, (přejde za hranici) ale tady v NEVADĚ si můžeš vsadit na cokoliv. (usmívá se na Janea) Lisbon: Ruka je metr za hranicí Kalifornie, takže je náš. Rigsby: Hurá (pokleslý tón) Lisbon: Jo, hurá. Takže našeho kamaráda dejte do sáčku a jedeme. Van Pelt: Víme, kdo to je? Lisbon: Podle otisků je to ... řídí kasíno. Pojeďte.
(Patrick Jane a Teresa Lisbonová spolu mluví po výslechu.) Jane: Kam jdeme? Lisbon: Do ZOO, mají tam tygříky. Jane: Áha, lhářko. Lisbon: No, tak dobře. Chci si promluvit s Blackelym. Jane: Blackely ti nic neřekne. Lisbon: Ne, je ze starý školy. Bude parťáka chránit, ale jeho žena je možná hovorná. Zabavím jejího manžela a ty si s ní promluvíš. Jane: Fájn. Hezký.
(při výslechu Lisbonová požádá detektiva Preciada o služební zbraň, Jane ho po několikáté chytne za ruku) Steve Preciado: Jestli na mě ještě dáte ruku, utrhnu vám ji a zmlátím vás s ní do bezvědomí. Chápete? Patrick Jane: Jasně. (usmívá se)
(Wayne Rigsby a Grace Van Peltová na sledovačce v autě) Rigsby: Proboha, kde mám jídlo? (vytáhne mrkev) Co to je? Van Pelt: Zdravá, výživná svačina. Rigsby: Vždyť umřu. Van Pelt: Hahaha. Rigsby: Vážně, alergie na mrkev. Van Pelt: Nebaví mě poslouchat žvýkání hamburgerů. Jako bys byl housenka. Rigsby: Z mrkve ale dostanu anafylaktický šok. (Předstírá šok.) Van Pelt: Haha vtipné. To stačí. (začne do něj šťouchat) Rigsby, no tak.
Teresa Lisbon: Jak to šlo s Boscem? Patrick Jane: Skvěle. Šlo to skvěle. Dopřáli jsme si vřelou výměnu názorů. Teresa Lisbon: Takže nás bude informovat? Patrick Jane: Ehm... ne. Teresa Lisbon: Ne? Patrick Jane: Neukázal by mi cestu do koupelny, ani kdyby mi hořela prdel...
(Patrick našel zkamenělého červa. Hodil ho Kendallovi.) Patrick Jane: Víš, když ten červ žil, celá tahle poušť byla dnem ohromného moře. Nad námi plavali dinosauři! Wayne Rigsby: To je teda úžasné... Patrick Jane: Jo. Patrick Jane: Žraloci velcí jako autobusy. Třpytivě zbarvené mořské příšery. Tamty hory... mohly být sopkami. Kendall Cho:(prohlédne si červa) Tohle je kozí lejno. Asi půl roku staré. Patrick Jane: Stejně... Obří žraloci! Tady!