Král Artuš a královna Guinevere si vyjedou na koních v doprovodu Merlina. Jsou ale přepadeni a ačkoliv se ubrání, je jasné, že někdo usiloval o život právě Artušovi. Ze zorganizování přepadení je obviněn slabomyslný stájník a je odsouzen k smrti. Merlinovi se jeho vina nezdá a jde si s ním promluvit do vězení. Chlapec ale nechce viníka prozradit, protože ten mu vyhrožoval smrtí jeho matky. Merlin se se svými pochybnostmi svěří králi a královně a do rána je stájník mrtev...
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Stájníka zabila Guinevere, kterou Morgana psychicky zlomila v Temné věži a nyní ji ovládá. Když její první pokus o zabití Artuše nevyšel, tak musí s Morganou přijít na něco jiného, čím by Artuše z trůnu Camelotu dostala. Morgana jí proto dá jed, aby Artuše otrávila. Při večeři se pak Gwen opravdu podaří podat jed mladému králi.
Teď musí na někoho shodit vinu a musí to být někdo, kdo se skvěle vyzná na Camelotu a má volný přístup takřka všude. Někdo, kdo má přístup ke královu koni a k jeho jídlu, někdo jako Merlin. Gwen obviní Merlina z obou pokusů o zabití krále a nechá ho uvrhnout do vězení.
Artuš se ocitá na pokraji smrti a Gaius není schopný ho vyléčit, Artušovou poslední nadějí je tedy Merlin. Gaius pomůže Merlinovi nepozorovaně uniknout z vězení, aby mohl Artuše vyléčit. Budou ale na Morganin jed jeho síly stačit? A jak se vypořádá s očarovanou královnou, která se snaží zničit jeho i krále?
kuchařka: Moje koláče jsou vizitkou Kamelotu. Merlin: To vskutku jsou. Kůrka spálená na uhel, náplň chutnající jako loňský koňský trus a smrdí jako... no jasně jako záchod na strážnici. kuchařka: Nikomu jen tak neprojde urážet mé koláče. Merlin: Omlouvám se, měl jsem se snad zmínit o otráveným dortech? Jsou sražené jako zvratky v poledním slunci. Nebo vaše knedlíky. Sám král je přirovnal k čerstvě nakladeným žabím vajíčkům obaleným v prasečím sopli.
(Merlin prohledává šatník Gwen, když v tom vejde Artuš.) Artuš: Co to tu děláš? Merlin: Jen jsem kontroloval díry. Artuš: Díry? Ano, tam patří ruka. Merlin: To ano, ale dívej. Artuš: Tam podle mě patří druhá ruka. Merlin: Ano, jen chci říct opatrnosti není nikdy dost. Jde tu přece o cudnost dámy. Artuš: Skutečně? Opravdu bych ti, Merline, doporučoval, aby ses méně staral o oblečení Guinevere a více se staral o to moje. Merlin: Já bych raději prádlo od Gwen. Artuš: Budu se snažit ze všech sil, abych zapomenul, že jsi to kdy řekl a tobě doporučuji to samé.
Artuš: Nejsi příjemně překvapená, že si pamatuju naše výročí? Gwen: Ty si ho ale nepamatuješ. Já ti ho připomněla více jak před měsícem. Artuš: Ano, ale já si vzpomněl, že je to dnes... dneska. Merlin: Vlastně jsem to byl já. Artuš: Zmlkni, Merline!
Artuš: Mrzí mě, co se ti stalo. Opravdu. Ihned jsem jim řekl, že jsi to nemohl být ty, kdo mě otrávil. Měl jsem kuchařku, která potvrdila tvoje alibi. Merlin: Děkuju. Artuš: Taky jsem jim řekl, že nejsi dostatečně chytrý na zorganizování vražedného pokusu. Merlin: To je velmi milé. Artuš: Rádo se stalo.
(Merlin je ve vězení za otrávení krále. Gaius mu tajně propašuje stárnoucí sérum, aby se dostal ven a zachránil Artuše. Ven z vězení se dostává jako Emrys.) Voják: Kdo jsi? Merlin: Co je to za hloupou otázku? Jsem, kdo jsem a jsem, kdo jsem byl a jsem tím, kým vždycky budu. Voják: To není odpověď. Merlin: Jaká je jiná možná odpověď? Je to jediná dobrá odpověď. Voják: Co tady děláš? Merlin: Neuvěřitelné. Kladeš jednu blbou otázku za druhou. Navštívil jsem cely, jak sami dobře víte. Voják: Ne, nenavštěvuješ. Pokud to výslovně nepovolíme, tak ne. Merlin: Ale vždyť jste to už udělali. Před deseti minutami. Vy jste to řekli a já udělal! Voják: Ne, neřekli. Merlin: Co to proboha s vámi je? Nalili jste si snad něco do čaje? To pak není divu, že jsou vaši vězni zavražděni, když si ani nepamatujete, koho jste pustili dovnitř a ven. Mě jste pustili dovnitř. A já vám za to děkuju. Teď se očividně budu muset vypustit ven sám a... Nashle!