Epizoda 5×03 – Píseň smrti Uthera Pendragona (The Death Song of Uther Pendragon)
100 %
Pro odškrtnutí/hodnocení epizody se přihlas.
Artuš a Merlin na dalším ze svých lovů narazili na vesnici, ze které se ozýval ženský křik. Hned po příchodu do vesnice viděli, že se vesničané chystají upálit starší ženu, kterou obvinili z čarodějnictví. Artuš se rozhodl převézt ji na Camelot a tam ji postavit před spravedlivý soud. Žena už je však příliš vysílená a je jasné, že cestu nepřežije. Za Artušovu pomoc se nicméně chce odvděčit. Daruje mu proto roh, který ve starém náboženství sloužil ke komunikaci s duchy zemřelých...
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Artuš vidí šanci jak znovu spatřit svého otce a říci mu to, co už nestihl. I přes Merlinova a Gaiova varování se Artuš rozhodne se svým otcem spojit a využije moc rohu. Artuš doufal, že bude Uther spokojený s jeho vládou nad Camelotem, ale žádné pochvaly se nedočká. Uther je zhnusen z jeho rozhodnutí oženit se s Gwen a pasování prostých lidí do rytířského stavu.
Artuš slova svého otce nese špatně a po návratu na Camelot přemýšlí, zda měl Uther pravdu a on svými činy Camelot oslabil. Chvíli po Artušově návratu se začínají dít na Camelotu zvláštní věci, zhasínají ohně, otevírají se okna a dveře, padají lustry a každému se zdá, že ho někdo sleduje.
Artuš se domnívá, že o nic nejde, ale Merlin je přesvědčený, že v tom, co se děje, má prsty Uther. Když se Gaius dozvídá, že Artuš s Utherem mluvil, je mu jasné, že ducha ze záhrobí díky své neznalosti osvobodil. Jediný, kdo může ducha opět poslat do záhrobí, je ten, kdo ho osvobodil a k tomu je zapotřebí ducha vidět.
Gaius musí Artušovi a Merlinovi připravit lektvar, který jim umožní ducha vidět a poslat jej zpět odkud přišel...
(Artuš a Merlin hledají Uthera jako ducha a narazí na Leona.) Leon: Artuši? Merline? Artuš a Merlin: Leone. Leon: Všechno v pořádku? Artuš: No ano, zcela... my... Merline, pověz co děláme. Merlin: My... ehhh... učím Artuše poezii. Leon: Poezii? Artuš: Já zbožňuju poezii. Merlin: Taky jsem z toho byl na větvi. Nemůže se jí ani nabažit. Leon: Tak, to vás nebudu rušit můj pane. (Leon odejde.) Artuš: Poezii? Větší hloupost neznáš? Merlin: A co by sis představoval? Artuš: Nevím, ale abych nevypadal jak bláznivá holka.
(Merlin vchází do místnosti, po podlaze se kutálejí jablka.) Merlin:(k Artušovi) Co děláš? Artuš: Nic. Přemýšlím. Merlin: Ty přemýšlíš? Tak teď jsem opravdu znepokojený.