Artuš: Orientace asi nebude tvou silnou stránkou. Camelot je na jih. Slunce vychází kde? Merlin: Na východě. Artuš: A kam tedy jdeme celý den? Merlin: Na smrt!
Atruš: A kam se to plížíš? (Merlin vteřinu zaváhá.) Merlin: Odskočit si. (Atruš se zatváří otráveně.) Pokud mě nemíníš pozorovat, pak bys měl počkat uvnitř.
(Merlin přivede očividně opilého Artuše do ložnice. Artuš chce jít za otcem.) Merlin: Myslíš, že je to jako dobrý nápad? Sotva stojíš. Artuš: Zdám se ti opilý? Merlin: Ne, jen podle mě bys neměl bloumat po paláci. Artuš: A důvod je jaký? Merlin: Tvé kalhoty. Spadly ti. (Je vidět Artuše s kalhoty u kotníku. On si je vytáhne.) Artuš: Máš postřeh.
Gwaine: Ještě mi zopakuj, co tady děláš. Merlin: Artuš má trable. Potřebuju tě. Gwaine: A jaký trable? Merlin: Odjel do kraje zhouby. Gwaine: Doopravdy? Merlin: Jo. (Gwaine se podívá na muže, kteří je pronásledují a už je skoro dohnali.) Gwaine: Právě teď, to zní lákavě.
(Merlin chce obětovat svůj život místo Artuše.) Merlin: Co je život sluhy v porovnání s princovým? Artuš: Dobří sluhové se špatně shánějí. Merlin: Nejsem až tak dobrý. Artuš: Pravda.
(Artuš a Merlin hledají Uthera jako ducha a narazí na Leona.) Leon: Artuši? Merline? Artuš a Merlin: Leone. Leon: Všechno v pořádku? Artuš: No ano, zcela... my... Merline, pověz co děláme. Merlin: My... ehhh... učím Artuše poezii. Leon: Poezii? Artuš: Já zbožňuju poezii. Merlin: Taky jsem z toho byl na větvi. Nemůže se jí ani nabažit. Leon: Tak, to vás nebudu rušit můj pane. (Leon odejde.) Artuš: Poezii? Větší hloupost neznáš? Merlin: A co by sis představoval? Artuš: Nevím, ale abych nevypadal jak bláznivá holka.
(Artuš si má vzít princeznu, která se chová naprosto příšerně. Ta zakopne na schodech a spadne.) Merlin: Teda... Artuš: Pro jednou Merline, zcela souhlasim.
(Artuš a Merlin se schovávají před bandity v lese.) Merlin: Tak co, vidíš je? Artuš: Ne, utekli jsme jim. Merlin: Určitě? Artuš: Řekni mi, proč ty mi nikdy nevěříš? (Najednou uvidí bandity, jak se řítí z druhé strany. Podívají se na sebe a rychle zase začnou utíkat.)
(Artuš a Merlin koukají z hradeb, jak Gwaine odchází a cestou potká Guinevere) Artuš: Nějak moc se k sobě mají... Merlin: Tobě to vadí? Artuš: Nevadí... Ona má ale navíc. Merlin: Jako že by měla hledět výš? Ohhh, já zapomněl! Děvče v postavení Gwen si nemůže vzít šlechtice. Tak zní řád. Artuš: Merline... Merlin: Mám sklapnout? Artuš: Přesně.
(V hospodě bojuje Gwaine poboku Merlina a Artuše.) Gwaine: Podej ten džbán. (napije se) Jak ti říkají? Merlin: Merlin. Gwaine: Gwaine. (potom tím džbánem praští jednoho chlapa a džbán se rozbije) Škoda džbánu.
(Artuš a Merlin jsou v hospodě a Artuš tam zesměšnil jednoho vyděrače.) vyděrač:(na Artuše) Tak za tohle budeš pikat! Merlin: To si fandíš. (Vyděrač zapíská a v hospodě se objeví jeho kumpáni.) Artuš: Ty svoji pusu prostě neudržíš na uzdě, viď Merline?
(Artuš nemůže najít hřeben, přijde ale Gwen a najde ho hned před Artušem.) Artuš: Máš skvělý talent na vidění věcí. Gwen: Ano, mám hned dva. Říká se jim oči.
Artuš:(O tom, jestli je lepší být zachráněn ženou nebo zemřít.) Musel bych o tom přemýšlet. Merlin: No, nepřemýšlej moc tvrdě. Nechtěl bych, aby sis ublížil.