Merlin

(Všichni u kulatého stolu dobrovolně vstali a řekli, že budou bojovat po boku Artuše. Merlin sedí.)
Artuš: (po chvilce čekání) Merline?
Merlin: Ne, vůbec se mi to nezamlouvá.
Artuš: Nemáš na vybranou.

král Alined: (o Artušovi) Každou ženu v téhle zemi ten muž přitahuje. Skoro přitahuje i mě.

Artuš: (na Merlina) Chci, abys věděl, že jsem o tobě nikdy nepochyboval. (Merlin se na něj pochybovačně podívá.) Dobře, možná pochyboval, ale to je tvoje chyba.

(Merlin s Artušem jsou v jeskyních, kde žijí obrovské krysy živící se lidským masem.)
Merlin: (vyděšeně) Na něco jsem šlápnul!
Artuš: To byla moje noha.

Merlin: (o Utherovi) Myslíš, že je je dobrým vládcem svého království?
Gaius: Ano. Věřím, že ano. I když ve světle posledních událostí se ti může zdát těžké tomu uvěřit.
Merlin: Těžké? To ani ne. Nemožné? Ano, to rozhodně.

(Merlin měl v pokoji Artuše najít krysu, ale nenašel ji.)
Merlin: Říká se, že krysy jsou velmi inteligentní.
Artuš: Inteligentnější než ty, vypadá to.

(Merlin a druidský chlapec se schovávají v Morganině komnatě a ona se snaží zabránit Artušovi v prohledávání.)
Morgana: Jsem si jistá, že tvůj otec by velmi rád věděl, jak jsi ztrácel čas prohrabováním mých věcí. Posluž si.
Artuš: Abys mohla mít to potěšení udělat ze mě hlupáka?
Morgana: Pokud vím, nepotřebuješ ničí pomoc, abys vypadal jako hlupák.

(Artuše v souboji porazila žena.)
Merlin: Vlastně je to celkem vtipný, když se nad tím zamyslíš. (Merlin se zasměje a Artuš se na něj podívá.) Nebo ne.
Artuš: Ne. Měl jsi pravdu. Měl jsem zábrany, protože jsem bojoval se ženou. Bál jsem se, že jí ublížím. Proto vyhrála.
Merlin: Nevypadalo to tak. (Artuš se na něj znovu podívá.) Radši už budu zticha.

(Artuš a Merlin se plazí odvodňovací stokou do hradu.)
Merlin: Jak jsi mě k tomu přemluvil?
Artuš: To je nadání, Merline... (Najednou se na Merlina vysypou odpadky s splašky.)
Merlin: Nadání.
Artuš: Máš trochu, um... mrkve ve vlasech... aspoň doufám, že je to mrkev.

Gauis: Podle všeho budeš vypadat jako mrtvý.
Artuš: A protilátka to zvrátí?
Gaius: Ano. (Artuš už si myslí, že bude souhlasit.) Pokud je podána včas. (Artuš se najednou zarazí.)
Artuš: A když nebude?
Gaius: Budeš opravdu mrtvý.
Artuš: (na Merlina) Vždyť si říkal, že to není důležité!
Merlin: Jo. Asi trochu důležité to je.

(Artuš má vypít jed, který ho má skoro zabít, aby zachránil svého otce, a Gaius s Merlinem se ho snaží přesvědčit.)
Gaius: Je to úplně bezpečné. Jediná kapka protilátky okamžitě zvrátí účinky.
Artuš: Protilátky? Jaké protilátky?(na Merlina) Nic o protilátce jsi neříkal.
Merlin: No... nepovažoval jsem to za důležité.

Artuš: Takže ten váš skvělý plán je mě zabít?
Merlin: Ne. No, ano... Ne tak docela. Gaius vyrobil lektvar, který navodí stav zdánlivé smrti, aniž by tě doopravdy zabil. (Artuš se na něj podívá nepřesvědčivě.) O nic nejde. Není se čeho bát. Jen tě to přivede na práh smrti.
Artuš: Ah... jenom na práh.

Merlin: Víš, jestli tě nezabije Morgana, tak to udělám já.
Artuš: Vyhrožovat králi je zrada, Merline. (Odchází.)
Merlin: A co když vyhrožuješ oslovi?!
Artuš: Já to slyšel.

kuchařka: Moje koláče jsou vizitkou Kamelotu.
Merlin: To vskutku jsou. Kůrka spálená na uhel, náplň chutnající jako loňský koňský trus a smrdí jako... no jasně jako záchod na strážnici.
kuchařka: Nikomu jen tak neprojde urážet mé koláče.
Merlin: Omlouvám se, měl jsem se snad zmínit o otráveným dortech? Jsou sražené jako zvratky v poledním slunci. Nebo vaše knedlíky. Sám král je přirovnal k čerstvě nakladeným žabím vajíčkům obaleným v prasečím sopli.

(Zatímco Artuš spí, tak u něj Merlin hledá klíč, když v tom se Artuš probudí.)
Artuš: Co tady proboha děláš?
Merlin: Hledám červotoče. (Poklepe na skříňku.)
Artuš: Před snídaní?
Merlin: To je čas, kdy jsou nejaktivnější.
Artuš: Vypadni!

Gaius: Z tohohle se stává zvyk!
Merlin: Doufám, že ne!
Gaius: Neměj strach. Už nevyroste.
(Vchází Gwen.)
Gwen: Merline. Jsi zpátky. Můžu se podívat? (po chvilce) To je skvělá zpráva. Nicméně obávám se, že právě teď on touží zabít tebe.

Merlin: Co se se mnou snažíš udělat?
Gaius: Snažím se tě zastavit, abys nezabil krále. Takže si nic nepamatuješ?
Merlin: Vzpomínám si, jak Morgana vykouzlila toho hada, ale nic víc.
Gaius: Naštěstí jsi dost špatný vrah!
Merlin: Ale teď je všechno dobrý. Cítím se v pořádku.
Gaius: Teď je ten plaz uspaný. Až se probere, tvoje mysl bude patřit Morganě. Nic tě nezastaví před zabitím Artuše.
Merlin: Jak se toho můžeme zbavit, když to zase naroste?
Gaius: Obávám se, že je jediný způsob. Musíš zabít matku bestie.
Melrin: Tu stvůru, co žije v Morganině chatě? Skvělý. Kolik mám času? Za jak dlouho se ta věc probudí?
Gaius: Za den, víc ne. A já bych se jí nestavěl sám.
Merlin: Bez obav. Já tam vůbec nebudu. No, ne doslova. Nepozná mě, když mi bude osmdesát!
Gaius: A co mám říct Artušovi, když tě bude shánět?
Merlin: Řekni, že někde jsem. Kdekoliv, jen ne v hospodě!

Merlin: Co je to? Artušovy ponožky?

(Merlin mluví k Artušovi, který má v zádech zabodnutý šíp a zdá se, že se nezotaví.)
Merlin: No tak. Tupohlave... Musíš se zotavit. Poslouchej mě, ty pinďoure. Je mi jedno, jestli umřeš, princů je všude plno. Nejsi jediný nabubřelý, povýšený, přehlíživý, královský... imbecil, pro kterého můžu pracovat. Svět je jich plný. Ale dám ti ještě jednu šanci.

Artuš: Lancelote, jak je Merlinovi?
Lancelot: Špatné zprávy... Pořád žije.

Merlin: Jsi hrdina.
Artuš: Díky, Merline.
Merlin: Ne pro mě, ale pro tvůj lid.
Artuš: Aha, takže ty si myslíš něco jiného?
Merlin: Možná vím něco, co oni ne.
Artuš: A to?
Merlin: Vždyť víš... že jsi hroznej salát!

Merlin: Zase ven? Další týden v divočině? Jíst divoká zvířata. Být snězen divokou zvěří. Bez teplé vody, bez koupele. Tohle může být naposledy, kdy se kdokoliv z nás vyspí v pořádné posteli.
Artuš: Jsem připraven čelit všem hrůzám tohoto světa, ale jestli myslíš, že se o svoji postel podělím s tebou.
Merlin: Cože? Ne, to jsem nemyslel.
Artuš: Fajn, dobře, to je dobré vědět.
Merlin: Kam jdeš?
Artuš: To je moje věc... A Merline? Až se vrátím, ne že tě najdu ve své posteli.

(Artuš sedí na královské židli, nohy na stole, prsty poklepává na opěradlo a zamyšleně kouká na Merlina.)
Artuš: Celý dva dny v hospodě.
Merlin: Nejsem si jistý, že by to bylo tak dlouho.
Artuš: Dej mi jediný důvod, proč bych tě neměl vyhodit.
Merlin: Protože bys neměl nikoho, kdo by ti leštil zbroj, dělal snídani, uklízel šaty...
Artuš: Dobře. Tak v tom se pleteš. Georgi! (Přichází George.) Merline... seznam se s Georgem. George je možná ten nejvýkonnější sluha, jakého jsem kdy viděl. Týden tě bude vyučovat.
Merlin: Učit mě?
Artuš: Pokud si přeješ zůstat v mých službách.
George: Začneme s brněním. První lekce je moje oblíbená - leštění.
Merlin: Ano, moje oblíbená je to taky.
(George odchází a Merlin za ním, u dveří se otočí a vrací se k Artušovi.)
Merlin: Něco mi řekni. Když je tak dobrý, proč mu nedáš tu práci?
Artuš: Je vážně nudný. Ten muž žertuje o mosazi. (Šťouchne Merlina do ramene.) To je jedno, běž. Bude to zábava!

Artuš: Kdo jsi?
George: Jsem váš nový sluha, sire. Vyleštil jsem zbroj, nabrousil meč, vypral šaty, na vzduchu je trochu chladně, sire. A teď, když mi dovolíte, rád bych servíroval snídani.
Artuš: Jak se jmenuješ?
George: George, sire, k vašim službám.
Artuš: George. Poslouchej Georgi. Tohle je působivé, velmi působivé, ale já už mám sluhu. Dobře vypadá trochu ošuntěle, má podivné způsoby, je mimořádně zapomnětlivý a zdá se, že většinu svého času tráví v hospodě, ale je to... můj sluha.

Merlin: Já na to kašlu, snažím se být na Artuše milý. Vařím, uklízím, vždycky tu pro něj jsem a to ani nezmiňuju, že jsem mu zachránil život víckrát, než si pamatuju. A poděkuje mi někdo? Ne. Jediné, co umí, je křičet na mě. (Gauis bez reakce dále čte knihu.) A teď mě i ty ignoruješ, super. Vždyť já ani nemusím existovat. "Jmenuju se Merlin. Nemějte obavy, vůbec tu nejsem."