Merlin

(Merlin bouchne do stolu a Artuš se rychle probudí.)
Merlin: Oh promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.
Artuš: Nevyděsil jsi mě, spal jsem... (Merlin se směje tomu, že má Artuš na tváři jídlo.) Proč se tak blbě směješ?
Merlin: Jen tak. Proč jsi spal s hlavou na stole?
Artuš: Usnul jsem při čtení.
Merlin: A kde máš tu knížku?
Artuš: Já jsem král Kamelotu, nemusím odpovídat takovým, jako jsi ty.
Merlin: Máš dobrou náladu. Očividně jsi spal na špatné straně stolu.

Merlin: Proč jsi mi nic neřekl?
Artuš: To je význam slova tajný, Merline. Musel jsem to udržet od takového žvanila, jako jsi ty.
Merlin: Tohle přece nemůžeš.
Artuš: Ne, máš pravdu, že nemůžu. Vlastně počkej, vždyť jsem král, takže můžu.

Merlin: Neříkám, že je to vhodné. Ty jsi král, já ne a je to bez pochyby tvoje volba. Jen stěží bych o tom mohl rozhodovat, když nejsem král. Ale mám pocit, že něco musím říct, protože tohle oblečení je vhodné jen pro...
Artuš: Merline!
Merlin: Ano, můj pane?
Artuš: Mohl bys pro mě něco udělat?
Merlin: Samozřejmě, cokoliv potřebujete.
Artuš: Sklapni!

Artuš: Moje oblíbené! Obalený kapr s bylinkami!
Merlin: Zpomal, nechceme přece do toho opasku přidělávat další díry.

Artuš: Proč děláš do toho opasku další díru?
Merlin: Já jsem ho vylepšoval pro větší pohodlí a lepší použití.
Artuš: Chceš mi říct, že jsem tlustý?
Merlin: Ne! Jen říkám, že tomu opasku chybí jedna díra k dokonalosti.

Artuš: Setřásl jsi je?
Merlin: Ano.
Artuš: Jsi si jistý?
Merlin: Vypadám snad jako idiot?
Artuš: Jo.

Merlin: Kdybychom tak měli koně... anebo prase.
Artuš: Nemůžeš jezdit na praseti.
Merlin: Ne, ale mohli bychom si ho upéct s mrkví, pastiňáky a jablky.
Artuš: Merline.
Merlin: Máš pravdu, nebudeme plýtvat jablky, dáme je do koláče.

(Artuš s Merlinem jsou chyceni v síti.)
Artuš: Kdybych došáhl na svůj meč, mohli bychom přeříznout provazy.
Merlin: Ne, nedávej tam to koleno.
Artuš: Kam?
Merlin: Tam.
(Meč spadl na zem.)
Artuš: Merline, proboha.
Merlin: To byla tvoje chyba.
Artuš: To byla tvoje chyba! Skvělý, prostě skvělý.
Merlin: Kam zmizel ten druhý zajíc?

Merlin: Něco je špatně. Je to příliš jednoduché.
Artuš: Jsi vůbec někdy spokojený?

(Merlin prohledává šatník Gwen, když v tom vejde Artuš.)
Artuš: Co to tu děláš?
Merlin: Jen jsem kontroloval díry.
Artuš: Díry? Ano, tam patří ruka.
Merlin: To ano, ale dívej.
Artuš: Tam podle mě patří druhá ruka.
Merlin: Ano, jen chci říct opatrnosti není nikdy dost. Jde tu přece o cudnost dámy.
Artuš: Skutečně? Opravdu bych ti, Merline, doporučoval, aby ses méně staral o oblečení Guinevere a více se staral o to moje.
Merlin: Já bych raději prádlo od Gwen.
Artuš: Budu se snažit ze všech sil, abych zapomenul, že jsi to kdy řekl a tobě doporučuji to samé.

Artuš: Nejsi příjemně překvapená, že si pamatuju naše výročí?
Gwen: Ty si ho ale nepamatuješ. Já ti ho připomněla více jak před měsícem.
Artuš: Ano, ale já si vzpomněl, že je to dnes... dneska.
Merlin: Vlastně jsem to byl já.
Artuš: Zmlkni, Merline!

(Artuš si myslí, že je Merlin v hospodě, Gaius se mu to snaží vyvrátit.)
Artuš: Fajn, až si spraví svoje játra a slezinu, řekni mu, že má přesně hodinu na to, aby vystřízlivěl a byl v mé komnatě.

Artuš: Ta větvička je zlomená. Co ti to říká?
Merlin: Někdo opustil stezku.
Artuš: Je to čerstvé.
Merlin: Bylo to zvíře.
Artuš: Myslíš?
Merlin: Srna.
Artuš: Muselo to být velké.
Merlin: S velkými parohy.
Artuš: Na to jsi přišel jak?
Merlin: Protože nás to pozoruje.

Artuš: Jde o to zůstat ve střehu. Co vidíš?
Merlin: Jen kalhoty, co potřebují vyčistit.
Artuš: Tady, blíž.
Merlin: Bezva, další kalhoty, co potřebují vyčistit.

(Artuš se ptá Merlina proč mu nikdy neřekl o své magii.)
Artuš: Proč jsi mi to nikdy neřekl?
Merlin: Chtěl jsem, ale...
Artuš: Co?
Merlin: Usekl bys mi hlavu.

Artuš: Myslím, že se vyjížďka vydařila.
Mordred: To ano, každý něco chytil.
Gwaine: Včetně Merlina.
Artuš: Co chytil on?
Merlin: Rýmu!

Artuš: Merline! Co přesně děláš?
Merlin: Jsem jako labuť. Vypadá to, že nedělám vůbec nic, ale uvnitř mě se děje tolik věcí.
Artuš: Zajímavé. Podle mě jsi spíš veš.
Merlin: No jasně.
Artuš: Zbytečná. Otravná.

Gwen: Jen pro mě udělej jednu věc, nejezdi sám.
Gwain: On nepojede sám.
Artuš: Vidíš, teď jsi mě odsoudila ke dni bezduchého žvanění.

(Morgana mučí Merlina.)
Morgana: Neviděla jsem tě od chvíle, kdy jsi mou sestru odsoudil k pomalé a bolestivé smrti, když jsi narušil mé plány převzít Kamelot a donutil mě žít v chatrči.
Merlin: Neudělala bys mi laskavost, že? Dáš to vědět Artušovi? Pořád o mně smýšlí jako o podprůměrném. Ale já jsem na tento výsledek hrdý. Můžu zemřít šťastný.

Artuš: Budeme muset vylézt po hradbách.
Merlin: Možná vede dovnitř i jiná cesta.
Artuš: Co kdybys šel a zaklepal na bránu? Když se zeptáš slušně, určitě ti Gwen vydají.

(Artuš s Merlinem mluvili o tom, co Artuš cítí ke Gwen.)
Artuš: Pokud o tom někomu řekneš, slibuju, že ti udělám ze života pekla.
Merlin: Myslíš větší, než jaké děláš teď?

Artuš: Já přivedu koně, ty odveď pozornost strážných.
Merlin: Jak to mám udělat?
Artuš: Nevím! Copak musím vymýšlet všechno? (Vrací se a vidí všechny strážné na zemi.) Co jsi to udělal?! Řekl jsem odvést pozornost, ne omráčit.
Merlin: Tebe člověk někdy prostě nepotěší.

Gaius: Jak se má Artuš?
Merlin: Myslíš potom, co ho před očima celého Kamelotu porazila holka? Už měl lepší náladu.
Gaius: Zdá se mi, že si to užíváš, Merline.
Merlin: Možná trochu.

Merlin: Víš vůbec, kam jdeme?
Artuš: Je to tudy. No tak. Co je s tím koněm? Je ještě blbější než ty, Merline.
Merlin: Kam to jedeš? Myslel jsem, že jsi říkal doleva.
Artuš: To ne já, to ten kůň! Morgause mi řekla, že až přijde čas, cestu poznám.
Merlin: Takže nás vede kůň. Skvěle.

Merlin: Mohlo to být horší.
Artuš: Jak by to mohlo být ještě horší?
Merlin: Mohl bys být mrtvý.
Artuš: Aspoň bych si ušetřil tu potupu. Za celý život jsem se necítil tak poníženě. Porazila mě holka.