Merlin

(Artuš, Merlin a Morgana táhnou spícího krále Uthera do komnat a nechávají ho ležet na podlaze.)
Artuš: Nemůžeme ho nechat tady! Musíme ho zvednout na postel.
Merlin: Proč? Vdyť spí! Nedozví se to.
Artuš: (vyčítavě) Merline!
Merlin: No ... dám mu pod hlavu polštář.
Artuš: (rozlobeně) Je to král!
Merlin: Tak dobře, dám mu dva polštáře.

Artuš: (Vejde ke Gaiusovi.) Merline?!
Gaius: Odešel sbírat bylinky, sire.
Artuš: Ale já ho potřebuji teď!
Gaius: Nejspíš nebude jen tak zpátky.
Artuš: Kde je?
Gaius: Vydal se sbírat čerstvý řepík lékařský.
Artuš: Co?
Gaius: Řepík, sire. Ušlechtilá, ale vzácná květina, je velmi těžké ji najít. Může mu to trvat celý den.
Artuš: Celý den?
Gaius: Je to nedocenitelná rostlina. Pomáhá spravit játra a slezinu.
Artuš: Je v hospodě, že?

Guinevere: (o Merlinovi) Šel někoho navštívit.
Artuš: Koho?
Guinevere: Není v nebezpečí. Šel za dívkou.
Artuš: Merlin?!
Guinevere: Gaiusi, je mi to líto, ale není tu důvod se obávat.
Artuš: Kromě té ubohé dívky.

Gaius: Cesta tam a zpátky ti zabere většinu dne, jak to chceš utajit před Artušem?
Merlin: Jsem si jistý, že na něco přijdeš.
Gaius: Já?!

Artuš: Mrzí mě, co se ti stalo. Opravdu. Ihned jsem jim řekl, že jsi to nemohl být ty, kdo mě otrávil. Měl jsem kuchařku, která potvrdila tvoje alibi.
Merlin: Děkuju.
Artuš: Taky jsem jim řekl, že nejsi dostatečně chytrý na zorganizování vražedného pokusu.
Merlin: To je velmi milé.
Artuš: Rádo se stalo.

(Merlin je ve vězení za otrávení krále. Gaius mu tajně propašuje stárnoucí sérum, aby se dostal ven a zachránil Artuše. Ven z vězení se dostává jako Emrys.)
Voják: Kdo jsi?
Merlin: Co je to za hloupou otázku? Jsem, kdo jsem a jsem, kdo jsem byl a jsem tím, kým vždycky budu.
Voják: To není odpověď.
Merlin: Jaká je jiná možná odpověď? Je to jediná dobrá odpověď.
Voják: Co tady děláš?
Merlin: Neuvěřitelné. Kladeš jednu blbou otázku za druhou. Navštívil jsem cely, jak sami dobře víte.
Voják: Ne, nenavštěvuješ. Pokud to výslovně nepovolíme, tak ne.
Merlin: Ale vždyť jste to už udělali. Před deseti minutami. Vy jste to řekli a já udělal!
Voják: Ne, neřekli.
Merlin: Co to proboha s vámi je? Nalili jste si snad něco do čaje? To pak není divu, že jsou vaši vězni zavražděni, když si ani nepamatujete, koho jste pustili dovnitř a ven. Mě jste pustili dovnitř. A já vám za to děkuju. Teď se očividně budu muset vypustit ven sám a... Nashle!

Artuš: (na Merlina) Jsem připravený přiznat, že míváš někdy pravdu. Ovšem popřu, že jsem to kdy řekl.

Artuš: Merlinovi by se taky měla přičíst zásluha. Jak to vypadá, není pokaždé úplně hloupý.
Guinevere: To měl být kompliment?
Artuš: Za nic na světě mu to neříkej. Poslouchal bych to pak neustále.

Merlin: To je ono. Mám to.
Gaius: Víš to jistě? Neproměníš Artuše ve velblouda nebo nadrženou žábu?

(Merlin vchází do místnosti, po podlaze se kutálejí jablka.)
Merlin: (k Artušovi) Co děláš?
Artuš: Nic. Přemýšlím.
Merlin: Ty přemýšlíš? Tak teď jsem opravdu znepokojený.

Merlin: Odkud jsi vzal tu vodu na čaj? (Napije se.)
Gaius: Naštěstí jsi jsi včera zapomněl vypustit vanu.
Merlin: (Vyplivně čaj zpátky do hrníčku.) Tys udělal čaj z vody, ve které jsem se koupal?
Gaius: Není tak špatná. Možná jen trochu....mýdlovitá.

(Merlin povídá Artušovi.)
Merlin: Koukám, že už se vůbec nesměješ mým vtipům!

Artuš: (k Merlinovi) Kde ses naučil tak žonglovat? Upřímně, ani jsem netušil, že umíš chytat.

(Přijde Merlin.)
Artuš: Tak?
Merlin: Hledal jsem všude.
Artuš: Merline, nejsem to jenom já, koho necháváš čekat.
Merlin: Jak to, že je to moje chyba!?
Artuš: Královna nemůže jenom tak zmizet.
Merlin: Tak kde tedy je?
Artuš: To jsem tě poslal zjistit.
Merlin: Víš, jak je tenhle hrad velký?
Artuš: Kupodivu to vím.
Merlin: Pak by ses možná měl jít podívat ty.
Artuš: Merline, existuje vůbec něco, co jsi schopný udělat?
Merlin: Snášet tě?

Merlin: (o Artušovi) Nechápu, proč se vůbec obtěžuju. Měl bych ho nechat na pokoji, jen ať si udělá chyby a pak se budu dívat, jak se beze mě snaží přes ně dostat. Měl bych to zabalit. Řekl jsem, že bych to zabalil.
Gaius: (prozkoumává dopis) Asi ano.
Merlin: Gaiusi! Měl jsi říct ne. Ne, on tě potřebuje, i když si to neuvědomuje.
Gaius: Něco tu není v pořádku.
Merlin: Přesně tak.
Gaius: Jen na to nemůžu přijít.
Merlin: Musím jít na lov. Nesnáším lov. Díky, Gaiusi, vážně se díky tobě cítím mnohem líp. (odejde)

(Merlin leží vyčerpaně na podlaze)
Gaius: Merline, vstávej. Artuš je možná pryč, ale já ne. Proč je moje nádrž pořád špinavá? Jak si přišel na to, že můžeš celý den sedět a nic nedělat?
Merlin: Ty si myslíš, že sedím a nic nedělám? Neměl jsem příležitost si sednout a nic nedělat už ode dne, kdy jsem dorazil do Kamelotu. Věčně jenom obskakuju Artuše, udělat tohle, Merline, udělat tamto, Merline. A když neobskakuju Artuše, vypomáhám tobě, a když ani to ne, tak naplňuju svůj osud. Víš, kolikrát jsem Artušovi zachránil život? Ztratil jsem přehled. Dostane se mi díků? Ne. Bojoval jsem s gryfy, čarodějnicemi, bandity, byl jsem zmlácen, otráven, zasypán shnilým ovocem a během toho všeho musím tajit, kdo skutečně jsem, protože když to někdo zjistí, Uther mě dá popravit. Někdy mám pocit, že jsem tažen tolika směry, že nevím, kam se otočit!

Artuš: Merline! Kde jsi byl?
Merlin: Ty jsi měl o mě strach?
Artuš: Ne. Ujišťoval jsem se, že nejsme sledováni.
Merlin: Ty ses vrátil, abys našel mě.
Artuš: Tak dobře, je to pravda. Vrátil jsem se, protože jsi jediný přítel, co mám, a tvou ztrátu bych neunesl.
Merlin: Opravdu?
Artuš: Nebuď hlupák!

(Artuš a Merlin si v řece umývají obličeje.)
Artuš: Ty bobule zabraly.
Merlin: Tys nevěděl, jestli zaberou?
Artuš: Ne jistě.
Merlin: To mi říkáš teď? (ironicky) Jé, co to ten divorkrys žere? To je v pohodě, to je jen Merlin.

(Artuš usnul s hlavou zabořenou do jídla a když ho Merlin našel, řekl mu, že si četl.)
Gwaine: (na Artuše) Co to máš s vlasama?
Merlin: To je maso.
Leon: Proč máš maso ve vlasech?
Merlin: Protože si četl.

Merlin: Slyšel jsi už někdy slovo "promiň"?
Artuš: Ne, to je další slovo, co jsi vymyslel?

Artuš: Ále, ber to s nedhledem. (praští Merlina do ramene)
Merlin: Jak mi rána pěstí pomůže s nadhledem?

(Merlin slyšel podezřelé zvuky, tak si vzal něco na obranu a šel ven. Tam málem zaútočí na Gwaina.)
Merlin: (vyděšeně) Gwaine!
Gwaine: Omlouvám se. Volání přírody.
Merlin: Mohl jsem tě zabít!
Gwaine: Rybářským prutem? Sir Gwaine byl skolen rybářským prutem. Takhle vznikají legendy?

Arthur: Chystám se oženit s Guinevere. Guinevere se v minulých měsících ukázala jako cenná opora a chytrý rádce.
Agravaine: Nepotřebuješ jako oporu ženu, sire. Já jsem tvůj rádce.
Arthur: Obávám se, že máš moc velké strniště na to, aby ses stal mojí ženou.

(Merlin se dívá na akrobaty z okna.)
Merlin: Viděl jsi to?!
Artuš: (nakloní se přes Merlina) Je to jen muž házející klacky do vzduchu.
Merlin: (odstoupí od okna) Co je s tebou? Vždyť máš narozeniny. Na tvou počest se koná velká hostina. Všichni šašci, tanečníci, akrobati jsou tu jen pro tvou zábavu. (ironicky mu zašeptá do ucha) To musí být opravdu těžké břemeno.
Artuš: Možná je jednoduší zaujmout tebe než mě.
Merlin: Vážně se na to těším!
Artuš: Protože jsi jako malé dítě. (odejde)
Merlin: A přesto jsem chytřejší než ty.
Artuš: (z vedlejší místnosti) Já to slyšel!

Gaius: Měl jsi tu být až ve středu!
Merlin: Je středa...