(Artuš a Merlin sedí v krčmě.) Mary: Dobrej. Co si dáte? Páni, ty jsi ale pěkný fešák! Artuš: No, nebyla byste první, kdo to říká. Mary: Ne, promiňte, mluvila jsem tady o vašem příteli. Artuš:(překvapeně) O něm? Merlin: Díky. Artuš: Dva džbánky medoviny, prosím. (Mary odejde.) Merlin: Mýlil jsem se. Jít sem byl skvělý nápad.
Merlin: Vstávej, sluníčko! Artuš: Nemůžeš vymyslet něco jiného? Merlin: Cože? Artuš: Každé ráno říkáš to samé. Merlin: Omlouvám se. Co třeba... Protáhni kosti? Vzhůru a na ně? Hni sebou, ty kůže líná. Ne, nic z toho se ti nelíbí, že ne?
Merlin: Možná jsem poskok, ale aspoň nejsem bla-hlav. Artuš: Takové slovo neexistuje. Merlin: Je to idiom. Aruš: Cože to je?! Merlin: Měl by ses víc stýkat s lidmi. Artuš: Popiš, co je bla-hlav. Merlin: Dvěma slovy? Artuš: Jo. Merlin: Princ Artuš.
Gaius: Merline, prosím, řekni mi, že ses do toho nezapletl. Merlin: Já? Ne. Zapletl do čeho? Gaius: Na někoho s tak velkým tajemstvím jsi dost mizerný lhář.
král: Výslovně jsem Artušovi zakázal někam jet. Morgana: A přímo kouzelně to zabralo. král: Už ani slovo. Morgana: Má ústa jsou zavřená. král: Měl jsem ho nechat zavřít. Morgana: Nemůžeš ho spoutat pokaždé, když s tebou nesouhlasí. král: Tak se dobře dívej.
Merlin: Jen chci aby někdo viděl jaký jsem. Gaius: Jednoho dne, Merline, jednoho dne. Merlin: Jednoho dne, co? Gaius: Jednoho dne lidé neuvěří, jaký jsi byl kdysi idiot.
(Merlin povídá o Artušovi.) Merlin: Myslí si, že je chytrý. Ale když jsem mu řekl, že jsem čaroděj, tak si toho nevšiml. Gaius: Je těžké tomu věřit. Merlin: Možná bych si měl koupit špičatej klobouk.