(Maddie a David pronásledují vražedkyni z pohřbu.) Maddie: Davide, to je pohřební vůz? David: No a? Maddie: No nic! Myslela jsem, že až tím pojedu poprvé, budu ležet na zádech. David: Nesváděj mě!
David: Na zadním sedadle je mrtvej člověk. Maddie: Jak to víte? Totiž jak víte, že je mrtvý? David: Buď je to tak, nebo ten chlap používá obscénní modrou rtěnku!
David: Řekněte mi něco. Mohl umřít od nějakého uřknutí? Patolog: Uřknutí? David: Jo. Něco jako abraka dabraka a chlap je mrtvola. Patolog: Podívali jste se na něj dobře? Bylo mu pětapadesát. Kouřil. Nevyšplhal pět poschodí a měl třicet kilo přes váhu. Jeho pumpa prostě odešla.
Maddie: Ty říkáš, že si vážně myslíš, že skřítci existují? David: Ne! Já neříkám, že doopravdy jsou. Já jen říkám, že jestli jsou, tak jejich prachy jsou stejně dobrý, jako prachy trola, nebo plivníka.
Maddie: Já dnes oběd vynechám. Půjdu do muzea. Vystavují nového Gauguina. David: Gauguina? Ou! Slyšel jsem o něm. To je ten chlapík, co panoval s godzilou!