Městečko Fortitude

Markus: Kvůli vosám člověk nemusí pochybovat o existenci dobročinného Boha. To kvůli nám. Jeho dětem.

Markus: Pořád hledáme omluvy pro svá nižší já. Pořád jsme oběťmi okolností, bez odpovědnosti. No, možná, že když děláme z dobrého důvodu špatné věci, musíme i čelit následkům. Dítě je v mukách. Otec podnikne kroky. Nebude to mít žádné následky? (na Vincenta) Vy... (na Natalie) a vy... jste rozřezali Shirley kvůli dalšímu výzkumu. Nebude to mít žádné následky?

Natalie: Ichneumonidae. Charles Darwin popsal jejich životní cyklus jako odporující představě o dobročinném stvořiteli.
Markus: Chápu.
Natalie: Milující Bůh by nestvořil něco tak zlého. Alespoň si to myslel.
Markus: Larvy parazitické vosy.
Natalie: Zamrzlé uvnitř mamuta po 30 000 let. Permafrost taje. A taje i zmrzlá vosa. Vosa naklade vajíčka do krevního oběhu člověka.
Markus: Tohle se stalo Shirley?
Natalie: Ano. Tahle vajíčka se vyvíjí uvnitř hostitele, hostitel je donucen najít oběť, rozervat ji hrudník a zvracet do ní. Larvy se vyvinou uvnitř sekundárního hostitele.

Natalie: Parazité, co nakladou svá vajíčka do živé bytosti, do živého hostitele. Potom se vylíhnou a hostitele sežerou. Zevnitř ven.
Hildur: Margaret Allerdyceová byla sežrána zaživa zevnitř ven nějakým hmyzem?
Natalie: Myslím, že jsou to vosy.
Hildur: Vosy. Odkud pocházejí?
Natalie: No, jsou pravěké. Není zaznamenán žádný případ, kdy by na člověku parazitovaly lumčíci. Takže tohle je poprvé, kdy se tento druh dostal do kontaktu s lidskou populací.

Natalie: Vosy. Parazitické vosy. Když se dostanou ven, rozšíří se to.
Dan: Musíme je zabít všechny.
Natalie: Jak je zabijeme, aniž bychom zabili Vincenta?
Dan: Natalie, musíme je zabít všechny.

Vincent: Když se larva dostane dovnitř žijícího hostitele, pak je hostitel jídlem. Larva se vyvine uvnitř, krmí se živou tkání hostitele.
Natalie: Doktorka Allerdyceová.
Vincent: V jejím těle... to je to, co ji udržuje při životě.
Natalie: Vincente, žádné řezání živých lidí. To je neetické.
Vincent: Musíme se na ni podívat. To je vše. Nic invazivního.
Natalie: Žádné řezání.

Elena: Víš, nejhorší na pobytu ve vězení nebylo... nebyl ten samotný pobyt. Nejhorší na tom bylo... probouzet se, jako kdybych stále bodala. A bylo to jako doopravdy. Nemohla jsem to ovládnout. Strnula jsem... a zůstala tak... hodiny. Protože jinak bych si uvědomila všechny ty věci, co jsem ztratila... Rodinu, přátele, mě... sebe. Už bych nebyla stejná. Znovu... Jen kvůli jedné chvíli. Víš, jen kvůli jedné chvíli.

Natalie: Laponští pastevci sobů zaznamenali podobné masové události. Celá stáda, kde došlo k přerušení březosti a potratům. Přišli o celé generace kvůli hermafroditismu. A podle nich se to stává, když v jejich stádu žije démon. A páří se s nimi.

Dan: Dítě zavraždilo cizince. Mladá žena napadla vlastní matku. Nejhorší ze všeho je, když je vrah ve tvém domově. Dívá se s tebou na televizi. Jí s tebou, v noci s tebou spí v posteli. A pak tě pro nic za nic napadne.

Dan: Pravda o Lutefisk je taková, že byste nikdy neměl Lutefisk jíst.

Elena: Víte, když jsem byla ve vězení, potkala jsem jednoho muže. Muže, co se mi snažil pomoct. Byl to psychiatr. Řekl mi, že každý člověk je složen ze spousty... Atomosů? Etomů? Rozumíte?
DCI Morton: Atomů.
Elena: Atomů, ano. Takže člověku trvá sedm let, než je každý atom, jeden po druhém, nahrazen novým atomem. Což znamená, že za sedm let je člověk, tedy já... někým jiným.

Ronnie: To je ledovec. Pohybuje se. Ledovce vykrajují údolí a tím pak vytváří hory. Formují planetu. Nejde to zastavit. Děje se to pořád. Smete každého, kdo se mu pokusí postavit do cesty.

Hildur: Máš románek s Jasonem Donnellym?
Natalie: Hildur... není to žádný románek. Jsme ve Fortitude. Člověku je zima. Musíme se nějak zahřát. Je to jednoduché.

Dan: Jestli se tu ukáže ten šašek v kabátu a bude chtít jít s námi, tak ho co nejslušněji pošli do hajzlu.

Markus: Nesmíte tu zemřít, ani být pohřben. Takový je zákon. Protože cokoliv tu pohřbíte, to se nikdy nerozloží. Na hřbitově jsou mrtvoly, v kterých se stále ještě drží mor.
DCI Morton: Mor? Páni.
Markus: Toto místo je forenzní zlatý důl.

Eugene: Dobře, už teď je zřejmé, že bylo v útoku použito více než jedna sečná zbraň. Ty rýhy na žebrech a na hrudi naznačují sekáček. Tyto slouhé zářezy budou od nějakého bodavého nástroje. A tyto trojhranné vpichy, které jsou po celém těle, naznačují třetího útočníka, takže možná, možná by mohlo jít o nějaký druh rituální vraždy.
Dan: Rituální vraždy? Kdo by dělal rituální vraždu za pomoci škrabky na brambory?

Natalie: Já myslela, že jste zkoumal lední medvědy.
Vincent: No, velké predátory, ne lední medvědy.
Natalie: Aha, dobře, tak medvědy grizzly.
Vincent: Ne.
Natalie: Vincente, vaše práce byla na téma biokoncentrace perfluoroalkylů v těle velkých predátorů.
Vincent: Jo, těch, co jsou v Británii.
Natalie: V Británii? Cože? Takže jezevci?
Vincent: Ano, jezevci. Jezevec vás může docela nepříjemně kousnout.

Vincent: Je to hodnej šerif, nebo zlej šerif?
Natalie: To nikdo neví.
Vincent: Proč ne?
Natalie: Ve Fortitude máme dvě základní pravidla. Musíte mít střechu nad hlavou a musíte se o sebe umět postarat. Tak je psáno. Každý má práci. Nikdo není chudý, takže tu nejsou zloději a žádné zločiny. Všichni jsou pořád šťastní.
Vincent: Takže nemá nic na práci.
Natalie: Tím pádem nikdo neví, jestli je hodnej, nebo zlej šerif.

Dan: Lední medvěd vás začne jíst ještě zaživa. Jakmile vás chytí, začne vás žrát.

(Vincent kouká na soba staženého z kůže na pitevním stole.)
Vincent: Takže, co je tohle za pokus?
Natalie: Tohle? Tohle je večeře.

Elena: Víš... na tomhle místě na tebe můžou zaútočit věci odevšud.
Frank: Věci? Jaké věci?
Elena: Příšery.
Frank: Příšery?
Elena: Neuvidíš je, ani neuslyšíš... dokud tě nebudou mít ve svých spárech. Víš? A pak, než se naděješ, zmizí v temnotě.

Petra: Nějací ranění?
Dan: Teprve budou, až jim pošlu účet za palivo.