Štěstí je krásná věc, ale prachy, prachy za něj nekoupíš. A o ty tady jde především. Midas je korejsky nekorejský, a i když jsem v něm nacházela americké předlohy (Kmotr, Firma), nevadilo mi to. Naopak, rochňala jsem si. Už jenom to, že se soustředí na svět finančníků a z téhle linie necouvne, je počin na tamější poměry mimořádný. Většina jejich seriálů dřív nebo později sklouzne do romantiky a to by tady bylo rozhodně na škodu. Charaktery jednotlivých postav jsou skvěle propracované. Na Jang Hyukovi jasně vidíte, jak mu to v hlavě šrotuje a lítá mu tam cifra za cifrou. Ovšem herectví Kim Hee-ae mi vzalo dech. Její kamenná tvář a zastřený hlas dávaly scénám zlověstný nádech. A když nakonec vypluly na povrch emoce, tak dokázala, že In Hye by asi nikdo nezahrál líp. Pihou na kráse pro mě byla Lee Min-jung. Její postava byla v první polovině seriálu typicky korejsky trpící. Rozehrála se až ke konci, ale ani tak nemůžu říct, že bych z ní byla nějak odvařená. Ale nemá cenu vypisovat všechny, protože všichni si byli vědomi kvalit seriálu a podle toho i hráli. Muzika byla tradičně dobrá, do jednotlivých scén dokonale pasovala. A to nemluvím o scéně, kde No Min-woo zpíval u klavíru. To dostalo moje srdce tu správnou dávku emocí. ;^) Víc psát není potřeba. Pokud se chcete vydat po cestě vydlážděné penězi a plné nečekaných zatáček, pak nasedněte, nastartujte a plnou parou vpřed.