(Gabi mluví o svém nepříjemném zážitku se Sofií.) Gabi: Musel jsem se vyčůrat do jedné z jeho bot. Sofia: Cože jsi udělala? Gabi: Snažila jsem se najít ty nejlevnější.
(Za Joshem přišla jeho matka.) matka: Caroline, je tu tvoje budoucí tchýně! Josh:(vzbudí se) Gabi? (Zjistí, že se spolu vyspali.) Panebože! My jsme...? Gabi: Jo. Josh: Jsi si jistá? Gabi: Rozhodně.
Josh:(o jídle) Vážně mi to pomohlo. Gabi: Věděla jsem to. Když mi umřela maminka, dělávala jsem pro tátu speciální jídla pořád a pokaždé ho to povzbudilo. Josh: Vsadím se, že vám máma chybí. To musí být pěkný. Já tu svou vídám každý den.
Gabi:(telefonuje Sofii) Zatím to jde vážně skvěle. Líbí se mu, jak jsem to připravila, hudba, kterou jsem vybrala, můj zpěv. Sofia: Nehledě na to, co se stane, jsi válečnice. A je to zabij nebo budeš zabita. A ty musíš být nejlepší. (Chvíle ticha) Gabi: Ty se zase díváš na Hunger Games? Sofia: Nesleduješ Hunger Games, studuješ to.
Sofia: Musíš být sebejistá. Jako já v práci. Když se vypořádávám s partnery, nerozmýšlím nad tím dvakrát. Nakráčím si to přímo na schůzi. Podívám se jim přímo do očí a řeknu: "Tady je vaše káva". A nikdo mi nemusí říkat, jak to chtějí. Ne! Gary chce smetanu, Shirley chce cukr a... Bob mi chce zírat na prsa.
(Gabi se přišla ucházet o místo šéfkuchařky.) žena: Je to přímo na konci haly vedle odpadové roury. Gabi: Dobře. žena: A když už tam jdete... (Podá jí pytel se smetím.)
Gabi: Zdravím. Jsem Gabi Diamond. Jsem tu kvůli pohovoru na pozici soukromé šéfkuchařky. Doufám, že mě můžete příjmout hned, protože mám peníze jen na 12 minutové parkování.