Mockingbird Lane

Herman: Eddie je citlivý mladý muž.
děda: Neměl bys být na sebe tak tvrdý za to, jak jsi ho vychoval. Nevěděl jsi to. Jak bys taky mohl? Po Marilyn jsme všichni předpokládali jen to nejhorší.
Herman: Narodil se tak jako já.
děda: Ano, to bylo to nejhorší, co jsme předpokládali.

(Eddie začíná mít vegetariánské sklony. Děda s tím nesouhlasí a nakládá Eddiemu na talíř maso.)
děda: Tenhle chlapák má stejnou teplotu, jakou měl, když pobíhal kolem. Sněz to!
Eddie: Nesním.
děda: Nedostaneš žádnou zeleninu, dokud nesníš to maso!

děda: Edwarde! Přestaň si hrát s jídlem!
Eddie: Přestanu, až si ty přestaneš hrát s tím svým.
děda: To je otřepaná fráze a něco takového je pod tvoji úroveň.
Eddie: (na Steva) Můj dědeček vás chce sníst.
Marilyn: Stane se to dnes večer?
Eddie: Nevím.
děda: Ty děti!
Steve: Eddie, ty snad opravdu nevěříš, že mě chce tvůj dědeček sníst?
Eddie: Ale ano.

Lily: Proč je ten muž v našem domě?
Herman: Já si vezmu jeho srdce a děda mu chce vysát krev.
Lily: Stane se něco z toho dnes večer v jídelně?
Herman: "Nevím" asi nebude odpověď, na kterou čekáš.

(Děda shání pro Hermana nové srdce, ale Herman mu to trochu kazí. Takže, když u nich na zahradě zkolabuje soused, nevyvíjí se situace podle dědova plánu.)
děda: Dokonale vhodné srdce. A ty jsi zavolal záchranku!

děda: Právě jsme se přistěhovali? Řekla jsi teď, že jsme se právě přistěhovali? Máš v plánu zůstat?
Marilyn: Doufala jsem, že zůstanu. Ty plánuješ, že nezůstanu?
děda: Samozřejmě tě budu postrádat, ale taky budu docela potěšen, že tu nebudeš.
Marilyn: Dojalo mě, že mě budeš postrádat.
děda: Marilyn, já tě zbožňuji. Já byl ten, kdo přemluvil tvou matku, aby tě nesnědla. Ale zůstat nemůžeš.

Herman: Co řekneme Eddiemu?
děda: Pravdu.
Herman: Že jsem ukradl srdce jeho skautskému vedoucímu, kterého jsi vysál?

Steve: Eddie, zkoušel sis někdy sestavit svůj rodokmen?
Eddie: Zkoušeli jsme to, ale trvalo to moc dlouho. Děda je naživu celou věčnost.

Marilyn: (Vyprovází Steva.) Bylo velice milé vás poznat. (zoufale) Utečte!
Steve: Cože?!
(Marilyn otevře dveře, za kterými číhá děda.)
Marilyn: Dědečku, dědečku...
Steve: Dědečku?!
(Děda se výhružně přibližuje.)
Marilyn: Ne, ne, ne, ne, ne! Ne, dědečku! Přestaň! Takhle se k hostům nechová! Poslyš, teta Lily ti výslovně zakázala jíst kohokoli v domě!

Herman: Tohle se týká Eddieho.
děda: Takže ten otevřený a upřímný rozhovor s mým vnukem je důvodem tvého nesouhlasu?
Herman: Tys nebyl otevřený a upřímný. Byl jsi výstřední a matoucí. Sežral jsi lva a byl jsi u toho nahý!
děda: Ten lev byl nahý. Zdálo se mi to zdvořilé.

děda: Nikdy jsi nevychoval vlkodlaka. Já ano.
Herman: A vychoval jsi ho úspěšně?
děda: Můj syn Leslie se narodil porostlý chlupy. Věděl jsem přesně, jak ho vychovat.
Herman: Najal jsi chůvy, aby ho vychovaly, a potom si ho nechal je sežrat.
děda: Proto byly najaté.

Herman: To, co chci říct, řeknu klidně, zdvořile a bez emocí, nicméně bys měl brát mou vlídnost jako bouřlivý nesouhlas. Proč nám támhleten muž natírá dům?
děda: Co by lidi neudělali pro sušenku.
Herman: A cos dal do těch sušenek?
děda: Možná jsem se během pečení říznul.
Herman: Nedělej ze sousedů otroky své krve!
děda: Takže sis přišel ven stěžovat jenom kvůli nápomocným sousedům?

(Steven se seznamuje s Hermanem a všimne si jizvy na jeho krku.)
Steven: Líbí se mi váš řetízek. Je to... (Podívá se pečlivěji.) Co je to?
děda: Můj zeť ztrácí hlavu, když ji nemá přišitou. Je to... je to jen taková věc.

děda: Našli jsme tě na zahradě, zvířata se s tebou vypořádávala po svém. Vypadá to, že máš zlomené srdce. Styď se, že jsi tak sentimentální.
Herman: Je to moje srdce. Je sentimentální ze své podstaty.
děda: Odepsané. (Vyhodí srdce do koše.)
Herman: Hej, hej, hej! To je moje poslední původní část! Vrať ho zpátky! A vyndej tuhle věc!
děda: Ta věc je dílo génia.
Herman: Vrať moje srdce zpátky a nejdřív ho umyj!

Eddie: Ale mně se líbí být normální jako Marilyn.
Herman: Neříkej to před dědečkem.

Marilyn: Co tamhleten dům?
agent: To je velmi působivý dům ze zcela jiných důvodů. Předchozí majitelé byli známí sérioví vrazi, kteří trávili tuláky.
Marilyn: Beru ho.
agent: Není na prodej. Chystají se ho strnout.
Marilyn: Ale ještě to neudělali.
agent: Je to strašné místo! Děly se tam strašné věci! Za domem našli spousty hrobů!
Marilyn: (nepřítomně) Mm-hmm.
agent: Možná byste mohla koupit ten pozemek, až bude vyčištěný.
Marilyn: Moje teta a strýc budou preferovat nevyčištěný.
agent: Slečno, ve stěnách stále mohou být mrtvoly bezdomovců.
Marilyn: Pak tedy konečně našli svůj domov.

Marilyn: Dědo, zahal se. Co si sousedi pomyslí?
děda: Sousedy by mělo trápit spíš to, na co myslím já.

Eddie: Děda se zase pokoušel někoho sežrat? Proto jsme se stěhovali?
Herman: Ne, děda ne.