Moje nesnesitelná puberťačka
(I Hate My Teenage Daughter)
I hate my teenage daughter
I hate my teenage daughter je hodně nudná trapárna. To, že se tohle moc nepovedlo, jsem si myslela už po traileru, ale i tak jsem I hate my teenage daughter dala šanci. Obsah seriálu bohužel neodpovídá svému názvu. Vztahy mezi samotnými rodiči mi totiž v seriálu přijdou mnohem zajímavější než vztahy matek a dcer.
Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Matky, které se rozumově zasekly na střední škole, se bojí svých čtrnáctiletých dcer. Jejich zoufalá snaha potěšit svoje dcery z nich dělá trapné blbky. A právě dcery jsou ty, kdo mají v jejich vztahu naprosto navrch, ale zároveň v seriálu mají strašně málo místa. Dcery jsou typické mean girls, ale tady se je tvůrci snaží ukázat i jako sympatické osoby, kterým naprosto nikdo nerozumí. Tohle ale vůbec nefunguje, vždycky se tu navíc objeví nějaká sentimentální scéna, která ukáže, že se v hloubi duše všichni navzájem strašně moc milují.
Velmi nevtipné vtipy, příliš hlasitý umělý smích v pozadí, slabý scénář, přehrávající herci, špatně napsané postavy, to všechno seriál potápí. Na druhou stranu od pilotu se to trochu zlepšilo, ale pořád nic moc.
Matky tak z tohohle seriálu nakonec vycházejí jako neschopné, o pozornost žadonící osoby, které si nechají od svých dcer všechno líbit. Tohle mi prostě nepřijde vtipné, ale trapné.
Like mother. Like daughter. Like whatever.
Ach, kde jen začít. Možná by to hned v úvodu chtělo otázku. Proč jen se něco takového vůbec dostává na obrazovky? Proč?
Přitom nápad to byl rozhodně zajímavý. I Hate My Teenage Daughter je o dvou maminách, které byly na střední totální šprtky. Ty teď mají vlastní dcerušky, které jsou naopak zlé královny, které šikanují své spolužáky. A taky manipulují se svými matkami. Vážně? Může být někdo tak nezodpovědný rodič, že se bojí své čtrnáctileté dcery a nechá ji dělat, co sama chce? Pokud to tak opravdu funguje, lidstvo by se nad sebou mělo hodně vážně zamyslet.
Jak se má dnešní mládež zlepšit, když kouká na něco takového? Akorát na obrazovce vidí pohádkový život, který by každý hnedka bral? Když postavy na obrazovce mají být vzorem?
Když pominu nevhodnost seriálu pro mládež, které je seriál jednoznačně určen, nemůžu pochválit ani psací štáb. Umělý smích za každým druhým slovem zde vyčníval a hodně štval. Zvlášť proto, že téměř žádné rádoby vtipy nebyly ani trošku zábavné. Na druhou stranu už jsem viděla sitcomy, kde jsem se opravdu nezasmála vůbec, tady jsem tak dva tři dobré gagy našla, to uznávám.
Herci nestojí ani za řeč. Nikdo kromě Jaime Pressly se ani vzdáleně nesnaží. Zmíněná herečka se naopak snaží až moc. Její mimika i gestika je nepřirozená, holka přehrává, až to bolí. Dcerušky, které jsou tak strašně odporné a zlé, se ve výsledku zmůžou pouze na otrávené pohledy. Vážně, v těch sedmi dílech mají snad tři věty! A nemůže ani chybět jeden normální člověk, zde je to právník, bývalý švagr hlavní hrdinky, která je do něj zamilovaná. Achich ouvej.
I Hate My Teenage Daughter mi připomělo sitcomy z devadesátých let. Ty, které opravdu nemusím. Daughter jsem přežila, ale hodnotím to jako zabitý čas. Určitě existují tisíce lepších seriálů, které stojí za můj čas i čas ostatních. Snad mě brzy nějaký takový zase čeká. Na tuto zkušenost raději rychle zapomenu.
I hate..
Už u druhého dílu není těžké pochopit, že tady se o žádnou slávu jednat nebude. Velmi jednoduchý sitcom, který neurazí, ale na větev vás smíchy taky neposadí...